25/9/2009 – pátek
Mužíček odchází na půl dne do práce. Má sbaleno. Můj úkol = sbalit sobě a dětem. Lupita se za mnou všude táhne jako smrádek a kramaří věci. Mišák spí 15 minut a pak řve. Výborná atmosféra. Už to vypadá že rezignuju a nikam nepojedu. Kolem 13 přichází mužíček. Nadvakrát nacpe auto po střechu. Od baráku vyjíždíme 14:40. Cestou ještě následují zastávky pro burčák, u bankomatu, na poště a u tchánů pro kolo. Začíná klasická páteční špička na silnicích. Hodinu nám trvá než se vyhrabeme z města. Cesta na Svitavy tradičně příšerná. Cesta za Svitavama ještě horší. Snad 10 semaforů kvůli pracím na silnici. Omezená rychlost všude. Samá vesnice. Mimořádně neřídím a tak můžu/musím upíjet burčáček. I tak se mi to vleče. Po dvou hodinách se probouzí Mišák a řve. Mužíček šílí a snaží se ho přidusit. Nemůžeme najít Billu v Ústí nad Orlicí. Mužíček to málem narval do lampy. A pak že jsem nervák jenom já ;-) Po 4 hodinách dorážíme na místo určení. Sedloňov, rekreační chalupa u Kožešníků. Na zahradě už hospodaří dvojčata (1 a ¾ roku) a Eliška (3 roky) + 4 dospělí. Děcka jsou zralý na spaní. Rychle vybalujem a ukládáme. Dorazí ještě dalších 5 dospěláků a Amálka (1 a ½ roku). Je tu celkem hukot. Některé děti jdou na kutě až po desáté :-O Dospěláci ovíněně vyjí do songů Bobka, Tučného a Gotta. Ne, to opravdu nemusím.
"Naše" chaloupka. A Mišák nesoucí se v nosítku, jak jinak.
Houpačky! To je aspoň paráda. Byly neustále extrémně vytížené :-)
Sice byla trošku nakřivo, ale to na velkým houpání vůbec nic nemění.
A další velká atrakce ve vesnici - v nedaleké zahradě měli u jezírka vodníky, Lupitiny oblíbence. Muselo se na ně chodit koukat denně.
A o kousek dál zase byli trpaslíci se Sněhurkou a další kýčovité šílenosti. Ne tak pro Lupitu. Ta z nich byla v sedmém nebi a všechny je tam pořád hladila (dovolili jsme se u majitele objektu :-)
26/9/2009 – sobota
Mužíček má budík na 6:00. Vyráží sám na cyklovýlet. Chceme vypustit děti na úžasné hřišťátko před chalupou. Venku je hrozně mokro. Lupita nemá holínky. Cíleně. Ještě doma jsem naznala, že nebudou třeba. Jedeme do nedaleké Dobrušky nějaké koupit. Ve městě jsou zrovna nějaké slavnosti. Všude strašná spousta lidí. Ve všech 3 obchodech s obuví mají gumáky od velikosti 30. V ťamanským obchodě kupujeme aspoň náhradní tenisky. Celé dopoledne jsme zabili proplétáním se mezi davy. Žádný dobroty, na ty byly moc velký fronty. Lupita odmítá po obědě spát. Nakládáme ji do krosničky, Mišáka do kočáru a jdeme na výlet k vojenskému bunkru. Teda dělostřelecké tvrzi Skutina. Je obří. Prý 36 metrů pod zem. Dovnitř nemůžeme, tak obhlídneme jen zvenčí. Mišák řve. Nesu ho v nosítku. K chalupě docházíme zajímavě - v kočáře se veze Lupita, Mišáka nese mužíček v náručí, na zádech má prázdnou krosnu a já prázdný nosítko na břiše. Potvory. Večer je klidnější. Většina dospěláků je zničených z předchozího večera.
Zaplněné náměstí v Dobrušce, které jsme jen v rychlosti prosvištěli :-(
Vojenská tvrz. Škoda, že jsme nemohli jít dovnitř. Každopádně to vypadalo zajímavě i zvenčí.
Betonové zátarasy, ideální prolízačky.
27/9/2009 – neděle
Mužíčkův cyklovýlet č. 2. Královská snídaně na stole. Děti na pískovišti, skluzavce, houpačkách a kuželkách. Velké Jitce je špatně a zvrací. Když o tom tak přemýšlím, taky mě trochu tlačí břicho. Ani mužíčkovi není zrovna hej. Obědváme raději jenom polívku. Následuje mých asi 15 nedobrovolných a nekontrolovaných návštěv WC se spodním vyprazdňováním. Všichni odjíždějí na výlet. Jitčina rodina je zalezlá na pokoji. Já s Mišákem co nejblíž WC. Přidává se nedobrovolné vrchní vyprazdňování. Snažím se dovolat výletové výpravě. Z pěti vytočených čísel se 3 mobily rozezvoní v chalupě. Čtvrtý je nedostupný. Pátý nikdo nebere. Lítám pořád po schodech nahoru a dolů. Mišák brečí v postýlce. Zbytek dne trávím v posteli. Nemůžu usnout. To Mišák nočně usíná už v 18:20, asi bude brzký budíček. Už se i odvažuju slézt dolů za ostatními. Kolem deváté se rozbrečí chůvička z vedlejšího pokoje. Lukášek se v postýlce poblil. A pak ještě asi 4x. Hrozně brečí. Modlíme se, aby stejně neskončily i ostatní děcka.
Ranní idylka s kolem. Teda tak si to aspoň představuju. Nikdo neřve, nikdo nic nechce, nikoho nebolí nožičky, klídek, pohodička ;-)
Lupita zásadně odmítala poobědový spánek. Ale byla pěkně vyšťavená. Jediné místo, kde usnula, bylo auto. Pusa není olezlá, ale špinavá :-D
28/9/2009 – pondělí
Cyklovýlet mužíček vypouští. Jak předpokládáme, Mišák se budí ve 4 ráno. Téměř hodinu vydrží v posteli se svým typickým "povídáním" a pak se pokadí tak, že ho musíme dát celýho pod sprchu. To budí v 5:30 Lupitu. To nám ten den hezky začíná. Všichni už jsou ale celkem ok, takže se plánují výlety. Nakonec vyrážíme až odpoledne. Na autobus, který ale nakonec nepřijíždí. Jízdní řád je platný do 20/9. Následuje změna trasy. 5,5 km do kopca. Vyhlídky na občerstvení žádné. Ani borůvek moc není. Lupita v krosně mrčí. Mišák v kočáru řve. Zpátky ho přináším v nosítku. Ale jo, celkem hezkej výlet. Dvě rodiny odjely, v chalupě je nezvyklý klid. Že by před bouří?
Čekáme na autobus. Hoši už jsou mírně nervózní.
Mišák se uvelebil ve dvojkočáru. Tý jo, to je ale parádní výhled. A byl klid. Myslím, že už mu taky brzo namontujeme sporťák.
První společné foto - po 5 měsících! Dokonce i Lupita zapózovala. Není možný :-O
29/9/2009 - úterý
Kdepak, naše děcka spí až do osmi :-O Venku je hnusně. Čekali jsme to. Dvě třetiny výpravy vyráží někam do města. My hospodaříme v chlaupě a kolem ní. Opoledne míříme do bazénu v Dobrušce. Paráda. Mají tam krásně čisto. Dětský bazén máme jen pro sebe. Víc stejně nepotřebujeme. Mišák se nezvykle brzo budí a se řevem. Poblije mě hned jak ho vytáhnu z postýlky. Sušíme, převlíkáme, oči má jak tenisáky, na spaní to nevypadá. Po napití se situace opakuje. Už skoro nemáme žádný oblečky. Několikrát se v noci budí, ale snažím se ho jaksi uspat bez jídla. Lupita naštěstí všechno zaspí.
Tááákový krásný chaloupečky jsou tam téměř všechny. Fakt si to tam opečovávají.
Několikanásobné jištění v hloubce 30 cm :-D A to ještě měla i pás kolem pasu. Jistota je jistota. Stejně párkrát zahučela celá pod vodu.
30/9/2009 - středa
Poslední cyklovýlet se nekonal. Venku prší. Musíme uklidit celou chalupu. Vopruz. Luxujeme. Umýváme kuchyň, sprchy, záchody, podlahy. Mišák naštěstí všechno prospí v kočáře venku. Vzbudí se až když máme nabalený auto. To není dobrý znamení. Děláme teda ještě přestávku na Masarykově chatě, že se projdeme. Mišák v nosítku okamžitě usíná. Lupita v krosně taktéž. Jak naschvál. Lupita je totálně kožená. Neprobere ji ani přesun do autosedačky a spí další 2 hodiny. To Mišák si pořve. Zpáteční cesta je ale mnohem lepší. To proto, že jedeme jinou trasou. Uff, konečně doma!
A tak i já jsem se dostala na Masarykovu chatu. Na palačinky s borůvkama bohužel ale nedošlo. Nicméně výhled hezkej.
Lupita spící. Byla úúúplně hotová. Mužíček šel fotit, Lupita byla málo oblečená, venku hrozná zima, snažila jsem si ji hodit na záda, s Mišákem na břichu (no jo, blbost, já vím) a celý mi to spadlo. S Lupiťákem to ovšem ani nehlo ;-)