- Kde je tatínek?
- Na Šumavě.
- A kdy se vrátí?
- Zítra večer.
- Já ho mám moc ráda.
Po obědě usnul nejdřív Míša, což mi přišlo jako ideální šance jak trochu dospat ne moc vydařenou noc, a tak jsem Lupitu zahnala k sobě do postele. Sice dost hlasitě protestovala (Nebudůůůů spinkááát! Uáááá), ale nakonec z toho byly dvě hodiny. Nás všech! Super! To tady nebylo ani nepamatuju. No a jen co se probrala, tak se ptá:
- Kde je tatínek?
- Na Šumavě.
- A přijde?
- To víš, že jo.
- Už se na něho moc těším.
Celý den tady bylo dost hnusně, pršavo a pošmourno, takže jsme nevytáhli paty, ale odpoledne to chtělo přece jen trochu provětrat, tak jsme skočili do auta a jeli na nákup. V autě Lupita hlásí:
- Co to tady voní?
- Nevím, já nic necítím.
- A mami, navoněla ses vůbec?
- Jé, dneska ne, čoveče.
- Tak až příště někam zas pojedeme, nezapomeň se navonět.
Kibicuje slušně, ale že by mi to připomněla už doma, to ne. I když "Máš klíče od auta?" a "Máš všechno?" si před odchodem neodpustí ;-)