Láska nebeská

Mužíček odjel na 3 dny na Šumavu a Lupitě zřejmě moc chybí. Je fakt, že rána a večery tráví společně. Takže když se dnes ráno probudila a přišla za mnou do pokoje, její první slova byla:

- Kde je tatínek?

- Na Šumavě.

- A kdy se vrátí?

- Zítra večer.

- Já ho mám moc ráda.

Po obědě usnul nejdřív Míša, což mi přišlo jako ideální šance jak trochu dospat ne moc vydařenou noc, a tak jsem Lupitu zahnala k sobě do postele. Sice dost hlasitě protestovala (Nebudůůůů spinkááát! Uáááá), ale nakonec z toho byly dvě hodiny. Nás všech! Super! To tady nebylo ani nepamatuju. No a jen co se probrala, tak se ptá:

- Kde je tatínek?

- Na Šumavě.

- A přijde?

- To víš, že jo.

- Už se na něho moc těším.

Celý den tady bylo dost hnusně, pršavo a pošmourno, takže jsme nevytáhli paty, ale odpoledne to chtělo přece jen trochu provětrat, tak jsme skočili do auta a jeli na nákup. V autě Lupita hlásí:

- Co to tady voní?

- Nevím, já nic  necítím.

- A mami, navoněla ses vůbec?

- Jé, dneska ne, čoveče.

- Tak až příště někam zas pojedeme, nezapomeň se navonět.

Kibicuje slušně, ale že by mi to připomněla už doma, to ne. I když "Máš klíče od auta?" a "Máš všechno?" si před odchodem neodpustí ;-)