...teda spíš z před tramvaje Řekli jsme si, že spojíme víkendové pátrání po podlahových krytinách s malým výletem, a tak jsme vyrazili tramvají. Z těch je Lupita celá unesená, pořád dělá "cink" a čeká, až začne řidič zvonit. V kobercárně byla taky celá ve svým živlu, všechno je to tam obří a těžký, takže nemůže nic shodit, válela se tam po rolích koberců a lin, všechno si to pro sebe komentovala, takže jsme i jen podle "bác" a "jajší" hravně poznali, kde se zrovna nachází a nemuseli jsme se na ni moc soustředit. Byla fakt moc hodná. Idylka. A pak jdem zpátky na zastávku - jednu za konečnou, že zvládnem ještě další obchod, mužíček už nadzvedává kočár, když vtom se vyřítí z předku řidič, a prý ať tam nenastupujem, že už jsou tam dva kočáry. Nejdřív jsem myslela, že je to nějaký happening a dělá si srandu, ale záhy jsme pochopili, že to myslí smrtelně vážně. Ukazoval na nálepku u zadních dveří, kde je obrázek kočárku s číslem 2 a prý, že kdyby se něco stalo, tak je to na něj. Neděle dopoledne, jedna zastávka za konečnou, poloprázdná tramvaj, uvnitř dva golfáče, se kterýma maminy seděly, takže na první pohled ani nebyly vidět, prostě prázdný zadní prostor. No vyměnili jsme s řidičem pár slov na slušné úrovni a domů se vraceli po svých. Pohádali jsme se samozřejmě potom až my dva, protože mužíček spěchal, ale rozvádět se prý nakonec nebudem ;-) Fakt to ale nechápu! Občas jezdím hromadkou do města za stavu, kdy jsou tam kočáry i čtyři a nikdo v tom nikdy žádný problém neviděl. Hodně překvapivé.
Kobercový valdýnek