Óda na manžela ;-)

Původně jsem tento článeček zamýšlela do zaheslované rubriky, aby mi po přečtení jakože nějak nezpychl nebo tak něco, ale on stejně moc dobře ví, že nám tady chyběl, takže jakýpak copak.

Aby to nevypadalo, že nejsem s dětma nikdy doma sama... to zas ne, to je samozřejmě blbost, mužíček má práci s klasickou 8-hodinovou pracovní dobou, jednou týdně večerní fotbal a občas i nějakou tu popracovní akci, ale teď to byly celý tři dny v kuse a to už bylo znát. Je to zajímavý, protože když o tom tak přemýšlím, tak je s dětma za jejich bdělého stavu vlastně jen tak zhruba 1,5 hodiny ráno a 1,5 hodiny večer, ale i to je kupodivu hodně znát. Aspoň pár chvil, kdy nemusím být neustále ve střehu. Nejdřív vstává většinou Lupita a tím, že se s mužíčkem přesunou do kuchyně, můžeme s Míšou ještě o nějakou tu půl hodinku dýl chrupčit a válet se. Když se pak do kuchyně doplazíme i my, už je nachystaná snídaně a UMYTÉ NÁDOBÍ. Ano, to je věc! Jsme jedna - řekla bych že z mála - domácností bez myčky. Momentálně na ni fakt nemáme místo. Samotný mytí není až tak hrozný, nejhorší jsou pořád ty kupy ať už čistýho nebo špinavýho nádobí. Takhle to vypadalo dnes odpoledne.

I když nádobí je tak jediný, co jsem během dne zvládla. Tím, že mě děcka fakt nenechají vůbec na pokoji, nemám šanci cokoli udělat. Lupita nespí vůbec a pořád něco chce, pořád jí musím něco podávat, stříhat, lepit, nosit, číst, kreslit, vybarvovat... s argumentem, ať to zkusí chvíli sama bohužel nepochodím :-( No a Michal, to je naše hysterka, která vydrží v lehátku tak max 10 minut, právě tak na to umytí nádobí. Jinak se s ním musí furt něco dělat, nejlépe nosit. Až tohle období pomine (a doufám, že pomine), tak si pořádně oddechnu.

Krizový byly samozřejmě večery, kdy se mají obě děcka najíst, vykoupat a uložit. Za normálního stavu, když je mužíček, chystá večeři on a já už musím Michala nosit, protože jinak vřeští jak ďas. Já mimino vyslíkám, mužíček chystá vanu a koupe, já utírám, mažu, oblíkám, kojím a uspávám. Mezitím do koupelny nastupuje Lupita, kterou mužíček koupe a ukládá. Takže to většinou tak hezky vyjde, že obě děti usínají stejně. Když není doma, tak se nejlíp osvědčil model, že si vezmu na paškál Míšu a Lupitě zatím hodím nějaký DVD na koukání. Až Michal usne, přijde řada na druhé dítě.

Doba se tak protahuje a dneska byla navíc Lupita hrozně unavená a u Maxipsa Fíka usnula na pohovce, chůdě :-( Předtím ještě stačila smést ze stolu plný půllitrový jogurtový mlíko, který se nááádherně rozprsklo všude. Jo, a já jsem svou večeři samozřejmě nezvládla vůbec, takže tady teď chroupám bramborový tyčinky Bohemia. O včerejšku ani nemluvě, někteří vědí ;-) No asi bych to časem nějak vyladila líp, musela bych.

Nechápu svobodný matky. Nebo jinak... nechápu programově svobodný matky. Zrovna tuhle jsem klikla na nějaký blog na idnes (což dělám vééélmi zřídka), kde nějaká strašně chytrá pravděpodobně feministicky založená slečna psala o tom, že si hodlá pořídit dítě rozhodně svobodná a bez chlapa, protože ti jsou stejně úplně k ničemu a bla bla bla. No prostě "úplně přesně věděla, o čem mluví". Takový kecy mě vždycky spolehlivě vytočí, ale přispívat do komentářů mi přijde jako ztráta času. Takže jsem si jen pomyslela "další blbka" a okno zavřela. Asi si to trochu představujou jako Hurvínek válku. Hodňoučký spinkací voňavý růžový miminečko. Ale když pak "nafasujou" něco jako máme my... ;-) Tak jak v některých těch předporodních kurzech. Taky většinou neupozorňujou na to, že by to mimino mohlo nějak vyvádět. Malý mimča prý prostě spí a je to.

No tak to jsem jenom tak chtěla říct,že už se všichni hrozně těšíme, až se nám tatínek vrátí domů :-) A teď jdu pořádně setřít tu lepivou podlahu do kuchyně ;-)

A prémiově ještě uřvaný nespinkací smradlavý blonďatý mimánek...

Začal dostávat rýžovou kaši, jakože asi tak 3 lžičky, ale že má po ní celkem spokojený výraz? ;-)

No a sliny mu tečou za každých okolností a neustále. Zuby nikde. Dneska vydržel i nějakou dobu na koberci, jupííí.