Výroční prasátko

Koncem srpna jezdíme každoročně na sele do jižních Čech - na místo, kam jsme dřív jezdívali na tábor. Letos to vyšlo zrovna na víkend, kdy jsme finišovali s kuchyní, a tak se nám to moc nehodilo. Na druhou stranu by nějaký takový oraz mimo "staveniště" zrovna bodnul. Do poslední chvíle jsme bojovali s tím, jestli jet nebo ne. Ani počasí v tomto nebylo nijak extra nápomocné, protože zrovna hlásily snad všechny možné varianty. Rozhodnutí jsme odkládali na poslední možnou chvíli, ani tak nevadila dvouhodinová cesta jako fakt, že s sebou budeme muset kvůli jedné noci vláčet všechny ty stany, celty, spacáky, karimatky a tak. Celé dopoledne jsme se placatili doma a testovali na obědě nové spotřebiče a v jednu jsme se teda konečně rozhoupali, že pojedeme. Už od sjezdu z dálnice u Jihlavy nám bylo jasné, že jsme udělali dobře, protože už jen průjezd okolními úžasnými vesničkami byl jako balzám na duši. Oblast mezi Telčí a Jindřichovým Hradcem prostě zbožňuju. Naznala jsem, že se tam jednou odstěhujeme :-D

Letošní účast byla poměrně slabá (18 dospělých + 4 děti a 2 psi), přestože hlavním důvodem byly kulatiny, jedny polokulatiny a dvoje další narozky. Aspoň bylo všeho dost :-)

Zadýmený pašík ještě celkem ve formě.

S otáčením pomáhala dokonce i Lupita.

Když jí skončila šichta, tak prostě jenom přírodně relaxovala.

Chvílemi se dokonce snažila i čepovat, ale to by nedopadlo dobře. Pivo tentokrát zbylo až do druhého dne. Nevídané!

Po zkušenostech z loňska, kdy nám celkem dost pršelo, už se preventivně staví aspoň částečně krytá "prasátkovna", aby se bylo případně kam schovat. Ne všichni tentokrát zůstávali přes noc, takže se nakonec na obří louce postavily jen 4 stany, další dva pak ještě v lese.

Lupita druhý den jako jediná z nás nevynechala ranní hygienu. I když k ní použila tátův kartáček :-D Ale to mu říkat co? Nebudeme! ;-)

Pak už zase razila zkoumat, co se děje v trávě. A že tam bylo hmyzáků! Pár jsme si jich dokonce dovezli až domů. Obří johana ze mě odpadla hned na parkovišti před domem :-)

Nezkoumala zdaleka jen život v trávě. Jsou i jiné zajímavé věci. Ale jak jen se to do nich leze???

Takhle pak vypadal pašík druhý den ráno. Já bych ho třeba na snídani neskousla, ale Lupita se tím cpala jak šílená a po každém, kdo byl v okolí ohně a tudíž jí mohl nějaké to masíčko vypreparovat, okamžitě loudila. Až nás podezřívali, že jí doma nedáme ani najíst.