Nejen Průmyslový palác...

...je vyhořelý! Já si tak připadám totálně. Nevím, co to na mě sedlo, podzimní depka to určitě není, na to se cítím až moc dobře, prostě spíš taková nějaká lenora, která se aktivizuje na max jakmile zasednu k počítači. Psát mě nebaví, číst mě nebaví, prohlížet mě nebaví, děs běs. Věšinou do monitoru pár minut tupě hledím a nakonec to raději vypnu. Zajímavý, že se tenhle fakt vůbec nijak neodrazil na době ubírání se ke spánku. Tak to už teda opravdu nevím, co dělám. Ale aby to nevypadalo, že jsem ignorant totální, své oblíbené blogy dost pravidelně sleduji, akorát když chci napsat nějaký duchaplný příspěvek, tak mám úplně vymeteno. Vezměte tedy, prosím, za vděk i těmi duchaprázdnými, děkuji :-) Na svou obhajobu můžu akorát uvést, že jsem aspoň minulý týden (samozřejmě za použití počítače) trošku popracovala, tudíž jsem snad byla aspoň někomu prospěšná. Ale fotky z minulého víkendu jdu stánout až teď, takže momentíček.... mno, žádný zázraky :-( Samotnou mě to zklamalo. Minulý víkend jsem se jela povyrazit do Prahy na konferencičku "Cambridge Business English Day: The key to better business communication", při které se mi hlavou honilo, co všechno o tom hezkého napíšu, ale teď s odstupem se omezím pouze na to, že šlo o několik příjemných hodin, po které byly moje uši vystaveny krásné angličtině a vesměs zajímavým řečníkům. Kupodivu jsem byla schopna po celou dobu (10-15:30) udržet pozornost. Vše probíhalo v prostorách nové budovy VŠE, kde to mají fakt super. Nedalo mi nezavzpomínat na prostory, ve kterých se kdysi odehrávalo mé ekonomické vzdělávání. Děs a hrůza. Všechno malé, tmavé a stísněné, seděl jen ten, kdo si někde sehnal židli, dost často se stávalo, že jsme ještě 15 minut po zahájení semináře zoufale bloudili po budovách, zběsile klepali na různé dveře a zjišťovali, jestli bychom se někde přeci jen nemohli upíchnout. Je fakt, že v té době (to mně bylo 19 :-o) mi to bylo srdečně jedno, čím déle jsme se po chodbách poflakovali, o to kratší pak byla výuka. Není divu, že jsem školu nedokončila, což? ;-) Každopádně současní studentíci (a to jak v Praze tak teď už i v Brně) něco takového vůbec řešit nemusí. Mají úžasné, nové, obří a moderní prostory a já jim jen tiše závidím.

Tááákovýho prostoru!

Automaty na všechno včetně jogurtů. No jo, já vím, že teď už je to naprosto normální a že jsem se měla narodit později ;-)

No a ještě přidávám jeden kulinářský zážitek z minulého týdne. Dostala jsem "pitayu"neboli "dragon fruti" neboli "dračí ovoce". Poprvé v životě. Zvenčí nic moc věc, zato uvnitř to překonalo všechna má očekávání :-) Vážně krásný. Chuťově bohužel nic výrazného, ale ani odpudivého, takže na předpůlnoční dezertíček naprosto ideální záležitost :-D