Deník matky na pokraji šílenství

Kdepak, to není nic z mého života! :-D To jsem jen k narozeninám dostala knihu výše uvedeného názvu, ze kterého bylo hned jasné, že nepůjde o žádnou "vysokou literaturu". Nicméně jsem ji hned po několika dnech otevřela a vzhledem k tomu, jakým je psána stylem (deníková forma, každodenní záznamy maximálně na stránku či dvě), jsem ji přečetla na můj vkus hodně rychle. Číst se dá opravdu po chvilkách, jednak kvůli krátkým "kapitolkám" a pak také díky nepříliš hlubokému ději. Viz oficiální anotace distributora:

Brilantní a neuvěřitelně vtipná sonda do života moderní rodiny. Sympaticky ztřeštěná Susie, která má dvě děti, čtyřletou Katie a dvouletého Jacka, ve svém deníku popisuje zkušenosti a zážitky, které jsou důvěrně známé každé ženě, jež se rozhodne opustit slibně se rozvíjející kariéru a zůstane s dětmi doma "na plný úvazek". Přesvědčuje se, že být doma s dětmi byla ta nejlepší volba a role ženy v domácnosti je skutečně vznešené poslání (nikoli nevděčná dřina), neustále si dává předsevzetí, že se konečně začně věnovat vznešených koníčkům a že bude číst kvalitní literaturu (nikoli pokleslé časopisy a bulvární plátky), snaží se nemyslet na to, že z jejího vztahu k manželovi (jehož podezírá z nevěry) se poněkud vytratila romantika, potýká se s tchyní i s vlastními rodiči (což je boj, který nelze nikdy úplně vyhrát), a především per­manentně bojuje s nejrůznějšími pokuše­ními... Výsledkem je "strhující bláznivý výlet do chaosu rodinného života (Irish Times)" a bestseller, jehož se Velké Británii dosud prodalo přes sto padesát tisíc výtisků.

Mno... myslím, že úvodní slova jsou trochu nadsazená. Sice se to četlo hezky, ale nic "brilantního" ani "neuvěřitelně vtipného" jsem v tom neshledala. Je to samozřejmě poměrně stereotypní pohled na uhnanou neúspěšně hubnoucí ženskou na mateřské, které to leze na mozek, omezuje se na čtení drbů o celebritách a nemá ráda svou tchýni. Tajně doufám, že takové ženské jsou možná v Británii, ale u nás ne ;-)

Když už čtu knížku podobného ražení, tak mi přijde jediným přínosem, pokud je v originále. Což bohužel nebyla. A překlad taky nebyl úplně tip-ťop. Myslím, že postavička Bob the Builder (Bořek stavitel) už je tady řádně profláknutá (nedávno jsem dokonce viděla plakátky na turné dětské show) na to, aby byla překládaná jako Bagr Bob.

Takže žádný výsledný "strhující" efekt, nýbrž hóóódně odpočinkové počtení.

Když už, tak by nám možná mohlo být bližší něco z českého prostředí. Během prvního těhotenství mi chodily z webu rodina.

cz každodenní maily o miminu a od té doby taky pravidelně posílají upoutávky na nové příspěvky. Většinou to automaticky mažu, protože když jsem onehdy klikla na diskuzi pod zdánlivě zajímavým článkem, tak jsem šla do kolen z nadměrného množství příspěvků. Nechápu, kde na to ty ženský berou čas ;-) To mě spolehlivě odradilo. Nicméně nedávno mě tam zaujal titulek "Dětská hřiště a jiné pohromy" s podtitulem "Snad na žádném jiném místě se mě nezmocňuje tak černá a hluboká existenciální deprese než na dětském hřišti." Znělo to totiž tak, že to snad musel napsat můj mužíček. Na jakémkoli dětském hřišti je otrávený jak indiánský šíp a já si pokaždé slibuju, že už ho tam nikdy brát nebudu a nezpůsobím mu tak další újmu (mimochodem... chodí s námi tak 1x za čtvrt roku ;-) Tak jsem mu z legrace skypem přeposlala odkaz, ale samotné se mi to číst nechtělo, klasika. O to víc mě překvapilo, když mi zhruba o hodinu později začal textík nahlas předčítat s tím, že je to "docela dobrý". Musím říct, že jsme se celkem nasmáli. Později jsem zjistila, že autorka článku už dokonce vydala i knížku s touto tematikou, která se jmenuje "Agáta a já". Řekla bych, že by to mohlo být trošku realističtější a odpovídající našim českým poměrům.

* * *

Niamh Green: Deník matky na pokraji šílenství (originál: Secret Diary of a Demented Housewife), přeložila Lucie Johnová, Rybka Publishers, 2008, 360 stran