Pistáciový víkend

Rozhodli jsme se mírně pokročit ve zvelebování našeho příbytku... než se definitivně odstěhujeme ;-) Ať to tady ti po nás mají v cajku :-D

Dalším bodem programu po kuchyni bylo jen malování předsíně, a to hlavně proto, že se v horních částech příšerně loupala. Všichni příchozí se hodně divili, první otázka vždycky zněla nějak ve smyslu "Vás vytopili sousedi?", což je ale dost nepravděpodobné. Aspoň myslím, že by se to v takovém případě těžko odlupovalo po celé ploše, místy i metr až dva pod stropem. Tak jsem to spíš přisuzovala tomu, že se naposledy malovalo tak před 6 lety a navíc svépomocí. Tedy... moupomocí :-D (Zpětně se ale musím pochválit, bývala jsem fakt dobrá - tak hezky vymalovat celou předsíň, a ještě dvoubarevně! Kdeže dávné sněhy jsou! ;-)

Naznali jsme, že ponecháme oranžový odstín, protože se nám tak nějak líbí. Dramatický obrat nastal až v obchodě, kdy se nám zamlouvaly snad všechny nabízené barvy. Takže jsme nejdřív sáhli po fialové (ale fakt HODNĚ fialové, jedovaté na pohled). Nutno poznamenat, že s tímto nápadem přišel mužíček! A přestože je fialová dlouhodobě mojí nejoblíbenější barvou, jaksi jsem naznala, že v té předsíni by to nemuselo být to pravé ořechové. Vrátili jsme se k oranžové. Jenže pak jsme míjeli zelenou (ale fakt HODNĚ zelenou, jedovatou na pohled). A s tou jsme nakonec i dorazili domů. Samotné nás celý proces selekce mírně překvapil :-)

Původní stav...

Vzhledem k mnohočetným odlupkům, které místy vypadaly jako pavučiny a zbytek připomínal plíseň (FŮŮŮJTAJXL), jsme museli značnou část stěn a stropu oškrábat. To je ale opruzová práce! Hlavně proto, že to nejde :-( Momentálně jsem přesvědčená o tom, že kdybychom někdy v budoucnu museli znovu škrábat, tak si na to pozveme nějakou firmu. No ale asi to vyjde jako z bláta do louže, protože "boudel" z toho bude tentýž a uklízet to oni taky nebudou. Takže to zase zbyde na nás.

Náš téměř nadlidský výkon...

Když už jsme toho měli fakt všechno plný, vrhli jsme se na otvírání jedovatého kyblíku. Přelévání barvy působilo trochu jako z Krotitelů duchů a jen jsme čekali, kdy se z onoho zeleného hustoslizu zvedne nějaká potvora :-) Kydli jsme do něj pár litrů bílé v naději, že se odstín zjemní. Bez viditelného výsledku :-D

Zelený sliz už zředěný...

Nakonec jsme se smířili s tím, že budeme mít pár let stále na očích odstín, který jsme si důvěrně pojmenovali "chile habanero" po zabijácky pálivé zelené omáčce, co jsme si přivezli z Mexika.

Takhle to malují profíci :-D

No a výsledný dojem nakonec není tak hrozný, jak jsme se obávali. Úplně nejhorší bylo, když jsme se vrhli na strhávání papírových maskovacích pásek, díky kterým jsem si už minule pochvalovala, jak jde udělat rovný rantlík hezky rychle, ne moc pracně a efektivně. Tentokrát jsem koupila "ještě kvalitnější" pásku, která se mohla strhávat dokonce až 3 dny po nalepení a s tou šlo dolů taky zhruba 30% nátěru, až na omítku :-O To jsme mysleli, že nás omejou :-( Mužíček to tam pak další 2 hodiny na štaflích dopatlával malým štětečkem, grrr. Naznal při tom, že tam barva téměř nedrží a brzo se nám to celé zase začne loupat. Tak možná zanedlouho dojde i na tu fialovou.

Výsledný/současný stav