U babičky...

...a samozřejmě u dědy. Jak doma těžce frčí táta-táta-táta, tak tam je to zase samé děda-děda. Jojo, holka se nezapře. U babiček a dědů se taky dost fotí a my pak občas nechápeme, co to máme doma za dítě. Z dnešních na mě fakt kouká nějaké mnohem větší než ve skutečnosti máme. Jinak ho totiž pořád máme za miminko ;-)

Ať žijí atrakce v supermarketech a obchodních centrech. Tam jim to musí pěkně vydělávat. Zvlášť teď, když je venku zima a hnusně. Na autě s králíkem (nebo co to je... Lupita tvrdila že pjasátko a jezevec :-) prý jeli jenom třikrát.

Ono pověstné sýrové lízátko! :-) Jak tak vidím z fotky, už (nejméně) druhé v pořadí. Doufám, že zase nedala celou krabičku (5 ks) na jeden zátah. Raději už se neptám, co nevím mě netrápí ;-)

Hóóólkááá modrooká nesedávej... vypadá to jako andílek, ale od sedmi večer je to neřízená střela. Naše tradiční sledování zpráv už začíná být poměrně nereálné, protože nezavře pusu a mluví tak hlasitě, že není vůbec nic slyšet.