Taková to byla hodná holčička! S úderem půlnoci nového roku se z naší Lupity stal šílenec. Předzvěstí už nám měla být silvestrovská noc, kdy ještě o půl dvanácté v noci hýřila energií a vypadalo to, že už nikdy neusne. Naše jinak spavé dítě! A od té doby to pokračuje v podobném duchu. V noci spí sice dobře, ale hned po probuzení je naprosto k neudržení. Skáče po nás, mlátí sebou o zeď, piští, houká, kvičí a neustále mluví. O tom co dělá ona sama (komentuje KAŽDIČKÝ svůj krok), co dělá máma, táta, babičky, dědové i tety, co jsme je už měsíc neviděli, UFFF.
Korunu tomu nasadil včerejšek, kdy jsme ji odvzli k babičce na víkend, po obědě se tradičně dožadovala spaní (ano, jako vždycky, vzorná holčička), tak si s ní šla babička lehnout, ale uběhla hodina a z pokoje se stále ozývaly zvířecí zvuky. Když jsme tam nakoukli, naskytl se nám pohled na ležící zoufalou babičku a na polonahé dítě s dudlíkem v puse, jak rajtuje po posteli a huláká u toho "trampolííííína". Takto opravdu nevypadají děti, co se mají oddávat spánku. Babička to nakonec vzdala a Lupita si den mohla zapsat jako svůj historicky první bez poobědového spaní. Úúúúú! Doufám, že to byla jen nějaká naprosto výjimečná situace, která se už nebude opakovat, protože jinak mi ty moje už tak šedivý vlasy nejspíš slezou úplně ;-) To má určitě z toho, jak se pořád s babičkou chodí dívat do obory na "pjašátka" :-D