Auto máme 4 roky a pořád s původní baterií. Zrovna jsme si letos začali říkat, že by mohla zlobit, zvlášť při těch mrazech. A tak jsme měli v plánu baterku o víkendu vymontovat a dát ji trochu osvěžit.
Ze čtvrtka na pátek bývá Lupita pravidelně u babičky a já pro ni pak večer jezdím. Autem. Takže i tento pátek jdu před šestou večer k autu, zima je větší než kdy jindy, auto má zamrzlá skla, nezbývá než ho oškrábat. Vždycky to dělám tak, že nastartuju, pustím teplý vzduch na sklo a jdu na okna. Tentokrát mi ale hlavou bleskne mužíčkova poznámka, že prý diesel nemá jet dlouho na volnoběh. A tak motor nestartuju, jenom pootočím klíčkem, což pustí světla a větráky. Spokojeně si škrábu skla a ometám vůz, jenže když pak chci nastartovat, tak to samozřejmě celé zkolabuje, počítač začne hlásit chyby kde čeho a náš milý Bolek už si ani nehlesne. "Výborně!" Lupita má narozeniny! A tak sedím v autě a volám na všechny strany - mužíčkovi, že co jako mám dělat, našim, že jako přijedu pozděj MHD, bráchovi, jestli nemá startovací kabely a nabíječku. Nakonec to dopadá tak, že Lupita zůstává ještě jednu noc u babičky, brácha dováží nabíječku a mužíček se mnou celý večer nemluví. Tato "úžasná" tichá domácnost (na kterou nejsem zvyklá a nesnáším ji... jako kdybych to udělala schválně!) samozřejmě pokračuje i druhý den, kdy se mužíček musí v mraze drbat s demontáží baterie. Ta je v našem autíku opravdu důmyslně zamontovaná a přektrytá desítkami drátů, no žůžo. Nejvíc ho ale nejspíš štvalo, že kvůli tomu nemohl uskutečnit svůj víkendový plán, a to bruselní na přehradě :-(
Baterka je vymontovaná, rozmrzá doma u topení, druhý děda nám dělá taxikáře, konečně vyzvedáváme naši oslavenkyně, která tím pádem, chuděrka, bude muset mít oslavičku někdy později, ale v tomhle věku je jí to naštěstí ještě šumafuk. Akumulátor je momentálně doma napojený na nabíječku a ráno uvidíme, jak to celé dopadne, držte pěsti nebo budu mít fakt pořádnej průůůůšvih :-(