Drobný experiment

Kamarádovi se minulý týden narodilo druhé dítě, už je má z porodnice doma, a tak s nimi chtěl zůstat doma. Tudíž jsem včera a dnes částečně převzala jeho pracovní povinnosti s tím, že včera byla Lupita u našich, ale dnes už hlídat nemohli. Druhá babička momentálně taky ne, ale kamarád nabídl, že ji mám klidně dovézt, protože se bude doma stejně starat o staršího potomka (2 a 3/4 roku), takže není problém. Dnes se to ale mírně zkomplikovalo tím, že jim měl přijít na kontrolu novorozeněte pediatr, a tak nechtěli, aby se třeba pohoršoval nad tím, že jsou tam u malinkýho mimoška ještě i cizí děti. A že teda po obědě přijedou k nám a budou tady. Jenže Lupita se zrovna jako na potvoru nějak brzo unavila a vytuhla asi tak 10 minut před jejich příjezdem. Já už pak měla naspěch, a tak jsem tak trochu trnula, co se bude doma odehrávat, až se Lupita probudí a uvidí před sebou "úplně cizího pána" :-) Kamarád je to totiž sice dobrý, ale vídáme se tak jednou za půl roku. Říkala jsem si ale, že Lupita není žádný extra bubák a kluci to tam s ní určitě zkoulejí. A fakt že jo! Kolem šesté jsem dorazila domů, tam pohoda, děti si hrály, Lupita mě hned informovala, že je tam "Ondjášek a stjejda Mijan" a že "maminka nebyja, Jupita pjakaja". No prý si asi minutku brekla, ale Bob a Bobek na mobilu zafungovali spolehlivě. Takže dobrý! Hurá! Dítě můžeme klidně kdekoliv nechat a jít ;-)