Výherci

Tak tohle je ona! Kniha, která mě přinutila obnovit si členství v knihovně. Moc jsem se na ni těšila, a to už někdy od konce dubna 2007, kdy jsem si v Reflexu přečetla mini-recenzi mého bývalého spolužáka z VŠ, který se teda nejdřív minul studiem (ostatně stejně jako já), protože z něj rodiče vlastnící nemalé pozemky chtěli mít pana zemědělského inženýra, ale jak je vidět, nakonec si cestu ke svému vysněnému oboru literatura-divadlo přece jen našel.

Mini-recenze v rubrice "U vytržení" zněla: "Největším literárním zážitkem poslední doby je pro mě román Výherci argentinského spisovatele Julia Cortázara. Na palubě výletního zaoceánského parníku se ocitne skupina výherců jakési podivné loterie a rozjede se šrumec. Velký Mistr, brilantní dílo, výborný překlad. Každé setkání s autorem Zvětšeniny je pro mě mimořádným zážitkem a není divu, že i z jeho románové prvotiny zůstávám u vytržení." (LČ, Reflex 17/2007)

Téma mi přišlo geniální a byla jsem tak natěšená, že jsem pořád sledovala, kdy se do knihovny konečně vrátí a nebude pořád rozpůjčovaná a několikrát už jsem dokonce málem podlehla a koupila si ji. Hned po přečtení několika stránek jsem ale byla hodně zklamaná. První, co mě napadlo - špatný překlad. Nemám samozřejmě žádné objektivní důkazy, protože jednak originál nevlastním a ve španělštině by to stejně k ničemu nebylo. Každopádně to na mě působilo dost kostrbatě a ne moc dobře se to četlo. Hned od začátku se autor zřejmě snaží výrazně odlišit sociální postavení jednotlivých pasažérů, a to právě jejich mluvou. Takže skupinka kolem dvou SŠ profesorů a zubaře vede neustále nějaké filozofické řeči plné citátů, metafor, jinotajů a podivných slov. Číslované kapitoly jsou prokládané úvahami jistého filozofa na palubě, ke kterým se sám autor vrací ještě v poznámce na konci knihy. Prý že: "Některé přátele, kteří se rádi baví přímočaře, uvedly ve zmatek Persiovy samomluvy. K jejich pohoršení můžu sdělit jen to, že se mi při psaní vnutily do pera v pořadí, v jakém se v knize objevují, jako určitá supervize dění, které se na palubě splétá či rozplétá. Jejich jazyk naznačuje jiný rozměr, či méně pedanticky řečeno, míří na jiné cíle..." Mno, tak první samomluvu jsem jaksi přelouskala, ale dalších osm už jsem pro jistotu přeskočila, protože bych se jinak ke konci příběhu vůbec nedostala.

Nemám ráda, když se v beletrii objevují pravopisné chyby. Nestává se to často, o to víc jsou viditelnější. Jak jsem ale záhy zjistila, tak to, o čem jsem se domnívala, že je chybné, byl záměr autorky. "Vchází do kajuty, obléká si bavlněné pyžama...", "Potom si oblékl nové proužkované pyžama..." Objevilo se to tam snad 10x. Je pravda, že Pravidla českého pravopisu uvádějí dvě formy použití, ale na mě to teda působí dost archaicky.

Posledních pár dní už jsem brala knihu do ruky s jistou nechutí, chtěla jsem ale zjistit, jak nakonec vyhrocená situace na lodi dopadne. Tento styl mi zkrátka moc nesedl. Zato další knihu v pořadí zvládnu přečíst snad během tří dní. Čte se úplně sama :-)

* * * * * * * * * *

Julio Cortázar: Výherci (originál: Los Premios), přeložila Blanka Stárková, Garamond, 2007, 464 stran

A ještě recence za iliteratura.cz. A taky kratinká anotace ze stejného webu.