Lidská skvrna

Po nějaké době knížka, která teda rozhodně stála za to. Zase jedna z těch, co už jsem měla delší dobu na seznamu. Když jsem viděla, jak je hrozně hustě psaná a kolik má stran, tak jsem byla trochu skeptická, jestli mám vůbec šanci ji dočíst, ale jakmile jsem se začetla, už ji nešlo odložit ani v ní nic přeskočit.

Informace z přebalu knihy:

"V Lidské skvrně otevíráte strhující příběh univerzitního profesora sraženého jediným drobným přeřeknutím z vrcholu životní dráhy do propasti ponížení a zostuzení. Drama člověka, jenž se v jednasedmdesáti letech vzepře všemu, co mravokárci považují za slušné a spořádané, se na čtenáře valí v mohutném proudu jazykově nesmírně bohatého vyprávění prokládaného komentáři, postřehy a paralelami. Rothovi se na osudech Colemana Silka daří naprosto přesvědčivě ilustrovat nejen paradoxy dnešní doby, ale celou komplexnost lidského údělu od antiky po dnešek a zhutnit své celoživotní zamyšlení nad smyslem a nesmyslností naší existence. Lidská skvrna je nesporně jedním z největších amerických románů dvacátého století."

A ještě anotace z kosmas.cz:

"Philip Roth obdržel za Lidskou skvrnu – která je obecně považována za jeden z největších amerických románů – v roce 2000 prestižní Faulknerovu cenu PEN klubu. Nathan Zuckerman, Rothovo alter ego, tu vypráví příběh Colemana Silka, významného profesora klasické literatury, jenž byl na základě vykonstruovaného obvinění z rasismu donucen k odchodu z jedné univerzity v Nové Anglii, a postupně odhaluje obrovské tajemství, jež Coleman celý život skrýval i před svými nejbližšími. Kniha je tak současně i kronikou morálního a politického ovzduší Ameriky 90. let 20. století – Clintonova sexuálního skandálu, »tyranie slušnosti« a politiky extrémní rasové korektnosti."

Hned na první straně se seznamujeme s dvěma hlavními protagonisty, profesorem Colemanem Silkem a jeho milenkou Faunií Farleyovou, které jsem si okamžitě spojila s Anthony Hopkinsem a Nicol Kidman, jež se postavám propůjčili ve stejnojmenném filmovém zpracování z roku 2003. To jsem sice neviděla, ale o těchto dvou v hlavních úlohách vím. Postupem času jsem si je v rolích dovedla představit čím dál míň.

Coleman Silk z nemajetné židovské rodiny se vypracuje až na velmi respektovaného profesora klasické literatury a děkana fakulty. Náhle však přichází absurdní obvinění z rasismu - profesor nazve své dvě permanentně nepřítomné a shodou okolností afroamerické studentky výrazem "přízraky" (spooks), jež se dříve používal jako hanlivé označení pro černochy. Dívky vše překroutí a Silk je donucen opustit akademickou půdu. Zhruba v půlce knihy mě překvapil fakt, že se Silk při svých rozjímáních označuje za barevného, což mi k židovskému původu moc nesedělo. Jak se ale ukáže, právě ono jeho "obrovské tajemství", které před všemi skrývá, spočívá v tom, že zapře svůj rasový původ a před svatbou naprosto zpřetrhá veškeré vazby se svou černošskou rodinou, aby se neprozradil. Přišlo mi trochu absurdní, že by šlo takovou věc zamaskovat, ale v knize je popisován jako "sněhobílej ksicht". Tak Michael Jackson se musel hóóódně moc snažit, aby alespoň zdánlivě připomínal bělocha ;-), někdo měl asi víc "štěstí" a narodil se se světlejší kůží. No ale stejně...Po svém potupném odchodu z univerzity naváže milostný vztah s o několik desítek let mladší a společensky nesrovnatelně níže postavenou ženou jménem Faunia Farleyová, a i díky tomu je terčem neustálých napadání nejen z řad akademiků. Stane se z něj takový trochu "obětní beránek", jakoby mělo pomoci koncentrovat veškeré zlo na jediného člověka.Hodně se mi taky líbily postavy mladé Francouzky, ambiciózní kariéristky Delphine Rouxové, která se v podstatě zasloužila o Silkův odchod z katedry a od začátku ho už jen tak z podstaty nenávidí, a vietnamského veterána Lese Farleyho, ex-manžela Faunie, který trpí posttraumatickou stresovou poruchou, po návratu z války nedokáže žít normálním životem, mstí se a kope kolem sebe a každý Asiat jen pro něj jen "zkurvenej rákosník". Zkrátka příběh plný rasismu - ať už skrytého či otevřeného, pokrytectví, zloby, předsudků a nešťastných osudů. Rozhodně stojí za přečtení. A film zase možná za zkouknutí.

* * *

Philip Roth: Lidská skvrna (originál: The Human Stain), přeložil Jiří Hanuš, Volvox Globator, 2005, 288 stran