Lupita je s destičkama na rukách šťastná jako blecha ("Plavu sama."), ale jakmile jen zaslechne zmínku o potápění či zajíždění pod vodu, tak začne šílet ("Nebudeme se potápět." nebo "Nebude to velkej skok, jenom malej.") A tak jsme s sebou motivačně zkusily vzít plavecké brýlky, co dostala od dědy. Poprvé se mi je vůbec nepodařilo na tu její kebulku navlíknout, a tak jsme musely doma trochu potrénovat.
Nejlépe se zkouší hned po ránu ještě v pyžamu.
Převelice oduševnělý výraz ;-)
Mno, ne že by to byl úplně zaručený úspěch, ale aspoň na nějaké skákání se přemluvit dala. Dokonce i na jeden sjezd do vody na skluzavce, óóó! Přestože brýlky jsou úplně na houby. Jsou jí velký, takže se pokaždé vynoří a má je plný vody. Do příště možná zkusíme opatřit nějaký lepší model. Za dva týdny začíná plavání "s tátoj" :-D