Měli jsme v plánu nechat ji po obědě hezky vyspat a pak že se v tom krásným počasí přece jen půjdeme všichni projít na přehradu a dáme tam nějakou tu zmrzku. Jenže jak na potvoru slečna ne a ne doma zabrat. Prostě vyskočila z postele, otevřela si dveře a neskutečně divočila. My předstírali spánek v domnění, že se k nám třeba přidá... ani omylem! K naší vysoké posteli si přitáhla stoličku z koupelny a pořád dokola lezla nahoru a seskakovala zas dolů, na posteli dělala snad i přemety, občas úplně zmizela a několik minut bylo naprostý ticho, čert víc, co se kde dělo... a pak to začalo na novo, no mazec. O spaní nemohla být řeč. Tak jsme to nakonec vzdali s tím, že třeba vytuhne v autě po cestě. A taky že jo. Aby ne, musela být úplně vyšťavená. Akorát že dvacetiminutový přesun na druhý konec města nic moc prospání (obvykle totiž doma spí přes dvě hodiny), tak jsme se pak ještě další půlhodinu nudili na parkovišti, zatímco mimino chrupčilo vylomený v autosedajdě.
Na přehradě byl slušnej nátřesk. Ani zaparkovat tam nikde nešlo, takže jsme museli někde dál a rozespalou Lupitu pak naložili do golfáče, kterej už jinak vlastně nepoužíváme a jen se tak vozí v autě pro případ nouze.
S přehradou, zdá se, začali konečně něco dělat, teda spíš se sinicemi, které se tam pravidelně v létě přemnoží a voda je ke koupání nepoužitelná. Momentálně je teda částečně odpuštěná, odhadovali jsme tak cca 3 výškové metry, ale údajně to ještě není všechno. Teď jsou tam nějaké technické problémy, ale po jejich odstranění se má upouštět ještě víc a dno pravděpodobně vápnit tak, jak už to dělali loni. Letošní sezóna bude každopádně ochuzena o lodní dopravu, takže žádný vyhřívání se na parníku :-(
No a vypadá to tam jak po nějaké přírodní katastrofě.
Něco jako sutiny po zemětřesení. (Omluvte, prosím, sníženou kvalitu snímků, fotila jsem já ;-)
Nicméně na házení kamínků je to naprosto ideální prostředí. Několikrát to vypadalo, že tam Lupita zahučí taky, protože se pokaždé naprosto nesmyslně natahovala pro špinavý kameny napůl ponořený ve vodě, ale naštěstí to pokaždé nějak ustála.
Nejhorší pak bylo ji odtam dostat pryč. Bez brekotu se to neobešlo. "Ještě házet kamínkýýýýý!" Bohužel jsme s sebou neměli ani bábovky a lopatky (zásadní chyba), abychom ji nalákali na něco dalšího. Naštěstí to její vztekání nemá dlouhé trvání... narozdíl od chlapečka, kterýho jsme tam viděli hystericky sebou mlátit o zem ;-)