Jedééém!

Kóóónečně jsem se rozhoupala a pořídila Lupitě motorku-odrážedlo. Někdo mi dokonce tvrdil, že je to lepší než stupátko ke kočáru - to až se budu pohybovat s dvěma mláďaty - ale o tom teda trochu pochybuju. Nad ujíždějícím dítětem přece jen moc kontroly nemám. Já si od toho nejvíc slibovala zrychlení kratších přesunů jako jsou cesty na poštu, do parku a tak.

Mno... první nehoda se samozřejmě udála hned v obchodě. Nejdřív teda Lupita že jako na to nesedne a že jako maminka to ponese, jenže než jsem stačila zaplatit, už na motorce rejdila po celé, poměrně rozlehlé, prodejně. Naštěstí jsme tam byly samy. No a pak jsem ještě vybírala nějaký puzzle, protože to je momentálně večerní zklidňující aktivitka číslo jedna, no a slečna si to namířila k rampě směřující do kopečka, před kterou jsem ji předem marně varovala. Takže její úmysl prozradil až srdcervoucí pláč, nicméně závěr pádu jsem viděla, nic extrémního, prostě se to skulilo dolů jak hruška :-D No a lízátko od chápavé paní prodavačky to vcukuletu spravilo. Pak už všechno probíhalo hladce, dokonce jsem se dozvěděla, že "motojka je moc hezká", takže jsem se v duchu plácala po rameni.

A na větší testovací jízdu jsme se vydaly až odpoledne do parku. Cesta vede z kopce, tak jsem si říkala, jak to hezky posviští... omyl! Trvalo nám to zhruba 5x tak dlouho než obvykle pěšky. Lupita totiž byla extrémně opatrná (mno... možná dobře, že tak) a plížila se hlemýždím tempem. Jakoukoli pomoc z mé strany však rázně odmítala. Dokonce i ze schodů chtěla to přibližovadlo vláčet sama. V parku byly zase převážně pískové nebo kostkové cesty, takže opět nic moc rychlost... no ploužily jsme se tak děsně, že na smluvený sraz na hřišti dokonce dorazil dřív i mužíček, a to jsme podle plánu měly mít minimálně půlhodinový náskok vyplněný bábovkovým programem. Lupita je každopádně nadšená a o mě přece vůbec nejde, já mám času dost ;-) Nakonec to trošku rozjela až při zpáteční cestě na rovném povrchu. Snad jí to nadšení vydrží. Jen jsem zvědavá, jak dlouho vydrží ty nový boty :-(