Lupitiny promluvy

Lupita zas byla dneska pěkně v ráži. Ani na chvíli nezavřela pusu a my jenom nechápavě zírali, jak pořád pobíhala kolem, skládala si knížky do kufříku a zase zpátky, x-krát dokola, pak umývala nádobíčko a skládala nám to "na sušení" na postel, taktéž x-krát dokola, pak sbalila plech na pečení, udělala z něj skluzavku a posílala po ní Báru, nejoblíbenější panenku, do toho pořád sahala, hladila a pusinkovala bráchu, tahala ho za nohy, za uši, píchala do očí, nosu a strkala mu prsty do pusy a u toho všeho ne-us-tá-le a bez přetržky vysílala. Uff.

Monolog nad Frídou: "Já jsem ho očmuchala, jestli není smradlavej a je smradlavej."

Má teď takový vyzvídací období, ještě teda nedošlo na otázky "proč", ale "jaký" je teď nejoblíbenější. Takže je to ve stylu:

-Kam jde táta?

-Do obchodu.

-A do jakýho?

Mužíček dneska pekl buchtu, takže další z tematických hovorů vypadal takto:

L: -Co to máš?

M: -Misku.

L: -A jakou?

M: -Bílou.

L: -A na co to je?

Při večeři zase proběhla tahle konverzace:

M: -Chceš kousek salátu?

L: -Né, nemusíš.

M: -Ale jo, vem si.

L: -Vždyť mám přece šunku a rohlíček, tati.

No a večer před spaním, když už jsme byli vyšťavení a jenom jsme se svalili na pohovku, tak se chopila mé propisky, nechala si donést papír a velmi zaníceně tvořila a vykládala u toho: "Já si tady kreslím poznámky o Sněhurce. Já ti to zazpívám."