Vláčkodráha

Konečně ji máme! A to díky Frídovi. Sama jsem se totiž k její koupi pořád ještě nerozhoupala a čert ví, jestli by k tomu kdy došlo. Když se ale narodil Frída, mužíček ho zapíjel s kolegy z práce a ti se vždycky skládají na nějaký ten dárek pro mimíse. S Lupitou to bylo překvapení, ale tentokrát nabídli, abychom si něco vybrali. Mě samozřejmě nenapadalo vůbec nic, všechno potřebné jsme tak nějak měli, ale mužíček si pak vzpomněl, že jsem mluvila o vláčkách a bylo to.

Před pár dny jsem ji Lupitě slavnostně ukázala, naznali jsme, že nebudem čekat, než dostane Frída rozum, protože by to taky mohlo trvat nehorázně dlouho ;-) No a teď jsme právě v situaci, že se hodí jakýkoli rozptýlení, který by mohlo nějakou tu dobu vydržet.

Nejdřív jsem koleje složila jen tak jak mě napadlo, ale pak jsem se raději nechala inspirovat obrázkem na krabici, přece jen to mají promyšlený. Lupita byla nadšená. Prolízala to horem spodem, takže to neustále bořila a já musela opravovat, brebentila u toho, zvířátkům udílela příkazy ("pojď, kjavičko, tady stůj"), mašinkám taky, paráda. A druhý den, když jsem byla zrovna zaneprázdněná krmením druhého divého zvířete, tak si koleje vytáhla z krabice sama a podařilo se jí napojit téměř celý kolo :-O

Takže teď už nás čeká jen samé dokupování výbavy. Jedním z prvních bude určitě jednokusový most, protože ten, co máme a stojí opřený na dvou kůlech, mě pokaždé pěkně točí tím, jak padá. A pak bychom taky uvítali nějakou mašinku, co jezdí sama. To nás totiž namlsal strejda Milan s Ondrou, kteří mají vláčkodráhu tuším od Dupla a tam jim lokotka po zmáčknutí čudlíku jezdí sama. Fakt frajeřina.

Jo, a ten statek, co nám stojí na kolejích, tak to je cirkus, kdybyste nevěděli :-D