Jůůůů

Lupita je opravdu velkej koumes. A zvědavá je jako vopica. Chrlí ze sebe desítky otázek, jen na tu  "proč" zatím ještě nedošlo. Ty její jsou ale zkoumavější. Dnes jsme vyrazili do parku, Lupita se vezla na stupátku za kočárem, takže mohla v klidu šetřit síly na pozorování a komentování okolí. A to bylo furt něco.

Nějakej chlapík si dělal pořádek v dodávce. "Jůů, co tam ten pán dějá?"

Před kavárnou vykopali díru v silnici: "Jůů, co to tady je?"

Předběhl nás nějakej chlapík: "Jůů, kdo to tam byj?" (já: Nějakej pán.)  "A jak se jmenovaj?"

Na tramvajové zastávce: "Jůů, kdo to tady je?" (já: Nějaká paní.) "A jak se jmenuje?"

A taky samozřejmě zazněla klasická věta, kterou slýchám pravidelně, když je Lupita u nějaké z babiček a já jim volám, abych zjistila, jak se mají a jestli je všechno v pořádku. Bývá pronesena v té krátké chvíli mezi rozloučením na konci hovoru a jeho faktickým ukončením stisknutím tlačítka. Hlásek zpovzdálí piští: "Kdo to byj?" A nejlepší je, že to neopomene říct, i když s hovořícím na druhém konci drátu předtím sama pár slov prohodí.