Testuju

Lupitku si dneska babička s dědou odvezli na dva dny k sobě. Proč jsem si, proboha, pořád stěžovala, když se Lupita narodila, že je to s tím miminkem hrozný, že nevím, co dřív, že nic nestíhám, nemám si kdy vyčistit zuby a převlíct se z pyžama??? Je tady totální ticho, v podstatě nemám co dělat, nuda ;-) To ne to miminko, ale s Lupitou je to doma o nervy! ;-) No jo, ani se jí nedivím, příliš akční teď s Míšou nejsme :-( A ona by pořád něco dělala a Mišák by se nejraději pořád nosil a nechával houpat. Je fakt, že Lupita asi míň spala, ale i tak mi to přijde pohodový. Na víkendové garden party byla jedna kámoška, co už je těhotná po čtvrté. Když tam ty maminy prvních potomků pořád řeší nějaký "strašný problémy", tak se musí v duchu buď příšerně smát a nebo si skrytě rvát vlasy :-D To jí musí fakt přijít směšný. Už plánuju, jak zítra vyrazíme do obchodu, protože nebudu muset hlídat utíkající a schovávající se dítě, který by mě jinak pořád komandovalo a poroučelo si, kam chce či nechce jít a co chce či nechce dělat. Ale nevim-nevim, máme tady doma takovou pohodičku, že je dost možný, že se nakonec ani nikam nedokopem, chachááá.

Zatím jediné společné fotky, a to ještě z "mé dílny", takže slabota. Předevčírem měl ale Míša měsíc, takže bychom měli o víkendu opět něco nafotit. S Lupitou jsme taky dělali pravidelný fotky. Uvidíme, kdo se vytočí nejvíc :-)

Lupita by Michálka pořád otlapkávala, ale naprosto neodhadne sílu doteku, takže se o něj věčně opírá a lehá si na něho, uff. A úplně nejhorší je, když začne skákat na naší velké posteli, kde ho přebaluju. Šílenec.

Dala jsem se do testování souvislosti mé stravy a Míšova zažívání. Jak už jsem říkala, sice si myslím, že to na sebe nemá moc vliv, ale chci to zkusit. Včera to byly rýžový Racia s máslem na snídani, rýže s mrkví na oběd a rýžový Racia se šunkou na večeři. To vše prokládané vodou. A 4 gumový medvídci, co jsem ztopila Lupitě ;-) Dneska už jsem se trochu rozšoupla, takže zatím ke snídani včerejší rohlíky s povidlím a k obědu pohanka s parmazánem. Proč se o tom vůbec zmiňuju? Abyste byli v obraze... je to pro mě téměř nadlidsky těžkej úkol. Jinak totiž sežeru, na co přijdu a kombinace jsou to někdy fakt ďábelský.

Takže celkem trpím a hladově nakukuju do lednice na ty všechny dobrůtky, co tam mužíček naskládal. Meloun, jahody, hrášek, zmrzlina... aúúúú. No nevím, jak dlouho to vydržím. Postupně začnu přidávat, dneska tam na mě čeká podmáslí a už se na něj pěkně třesu. Míša byl v noci celkem ok, sice měl pár nespavých hodin, ale nehulákal, takže to se dá jakž-takž vydržet. A i to křičení, přijde mi, má kratšího trvání. Kéééž by.

První foto je vypůjčené z videa, to by bylo k ilustraci ostatně daleko lepší, ale to musím nejdřív poškemrat u mužíčka, aby mi to nějak zpracoval. Hysteráček jedna báseň :-( No ale když se to pak uklidní a usne to, tak je to fakt andílek. Spí moc hezky.

Jo, a ještě taková pikoška na závěr. Včera jsem si byla vyzvednout oficiální rozhodnutí ohledně předškolního vzdělávání našeho dítěte v mateřské škole. Tááákže... jak už jsem psala, v této školce bylo 17 volných míst, hlásilo se 12 sourozenců, které berou přednostně, takže to zbývá 5 volných míst. Včera jsem se ještě dozvěděla, že o přijetí žádají ještě 2 děti s odkladem školní docházky, takže ty vzít musí, to nám zbývají 3 místa... mno... nebudu to protahovat: "Vaše dítě se k předškolnímu vzdělávání v MŠ NEPŘIJÍMÁ". Z odůvodnění cituji: "Ve stanoveném termínu bylo podáno 59 žádostí, ale pouze 17 dětí bylo možno do mateřské školy přijmout. Vaše žádost skončila na 52. místě." Je to fakt naprosto šílený! Potkala jsem tam kámošku, co má kluka zhruba o rok staršího než Lupita, je mu tři a půl, loni to taky zkoušeli, samozřejmě bezvýsledně, letos se taky nedostal, byli na 27.místě. Zkoušela se ptát i na sponzorské dary (to tady v některých městských částech frčí, školka si řekne o 10 tisíc a dítě je přijaté), ale naše školka je nejspíš příliš férová, takže paní ředitelka řekla, že sponzorské dary přijímat nemůžou nebo co, ani třeba od zaměstnavatele matky, která se už musí vrátit do práce, že by to byla diskriminace nebo co. Zkrátka z výše uvedeného vyplývá, že jsme pěkně v řiti a šanci nemáme ani příští rok :-(((( Dostala jsem od ní tip na pravidelné i příležitostné hlídání v jednom zdejším Domě dětí a mládeže, dopoledne 8-12 hod, 45,- na hodinu, součástí je třeba i keramika a jiné kroužky, moc si to pochvalovala, takže to chci rozhodně zkusit. Dokonce nabízejí i prázdninový provoz, takže se tam chystám jak jen to půjde, asi tak od toho července bych to viděla. Jen se bojím, aby Lupita nestávkovala, že tam nechce být sama.

A ještě jedna aktuální momentka na závěr. Zrovna totiž píšu s Michalem na krku. Teda na hrudi. Půjčila jsem si od kámošky elastickej šátek, kterej je naprosto boží. Původně jsem se ho snažila nasoukat do toho mýho pevnýho, kterej ale sám o sobě není nic moc, takovej jakejsi cheap and Czech made, takže se to moc nepovedlo a zuřila jsem. Možná, až bude větší a bude tak nějak víc držet po kupě. Ale tady ten pružnej americkej Moby je fakt super. Tak 2-3x denně, když dostane nějakej hystrák a nejde utišit, tak ho tam šupnu a během 30 vteřin je klid, fakt. A už jsme tak byli i 2x venku, když potřebuju jenom na chvíli vyběhnout (viz vyzvednutí rezultátu ve školce), tak je to značka ideál. Teda vyfotit to šlo hodně špatně, ale tady ho máte, vytuhlouna :-D