Normálně chodím ke kámošce kadeřnici, ale je dost daleko a chtěla jsem něco poblíž kvůli Míšovi. A tak že vyzkouším nový salónek, co si tady u nás na zastávce otevřel jeden mladík. Navíc jsem si říkala, že by nebylo vůbec zlý, aby mě stříhal chlap. Když jsem šla nakrátko úplně poprvé, tak mě stříhal taky mužskej. A byla jsem moc spokojená. Tak jsem se objednala a volno měli relativně hodně brzo. Pak u mě ale byla na návštěvě kamarádka s moc hezky upravenejma vlasama a vypadlo z ní, že ji stříhá švagrová, t.č. na mateřské a že chodí stříhat lidi k nim domů. A bylo rozhodnuto. Zrušila jsem schůzku v salónku (sorry, pane, příště!) a domluvila podomní holičku. Ta pak dorazila i se 4-letou dcerou, takže Lupita měla o zábavu postaráno. Paní byla rychlá a šikovná, takže po téhle stránce spokojenost, ale jinak musím říct, že určitě dávám přednost návštěvě kadeřnictví, a to hlavně kvůli tomu čurbesu, který tu zůstal. Vlasů bylo opravdu hodně. Holky v dětským pokojíčku samozřejmě celou dobu nevydržely, producírovaly se po celým bytě, holičce pořád sahaly na všechny ty její věci a moje ostříhané vlasy vesele roznášely všude, kam to šlo. Hlavu jsem si vlastně taky myla sama, nakloněná nad vanu, takže dost nepohodlný. Zbytek odbarvovače z melíru mi přitom stekl na tričko, takže je zničený. No to by se prostě u klasickýho holiče nestalo :-( Co už, hlavně, že jsou vlasy pryč, je to fajn pocit a konečně mi nikam nelezou. Nechala mi to trochu delší na krku, což já moc nemusím, takže přiště ještě požádám o zastřižení. No a jak paní naznala, moje současná barva nic moc. Zrovna minulý týden jsem nad nějakýma fotkama přemýšlela o tom, že ta dočervena je už dost hrůza. Že už je na mně nějaká přežitá nebo co. Akorát že mám teď zrovna čerstvou, takže to necháme až na příště a nějak tu červenou eliminujem.
