Indiánský tábor

Hrozně rychle to uteklo a dlouho očekávaný tábor je už za náma :-( Organizují ho naši šikovní kamarádi, a to na místě, kam jsme sami na tábory dlouho jezdívali. Všichni máme více či méně malé děti, takže se rozhodlo, že je takhle budeme pomalu připravovat na tábory opravdické. Naše rodina letos teda ostudně do organizace vůbec nijak nezasáhla, což znamená, že jsme vůbec nepřispěli rukou pomocnou, ale příští rok to hodláme vynahradit. Ten schopnější zbytek osazenstva rozhodl, že celkově bude tábor pojat jakožto indiánský, a tak se všechny aktivity točily kolem rudokožců. Mužíček s Lupitou se účastnili v podstatě od začátku (i když pár aktivních jedinců začalo už o den dřív), my s Míšou jsme se pak přidali jen na závěrečné točení prasátkem :-) Ale příští rok jedeme 100% na celou dobu, protože se nám tam hrozně líbilo. Aby ne - počasí bylo super, děcka lítaly po lese, klídek, pohodička. Navíc je to místo, kde je určitě vidět nejvíc hvězd na světě. Je tam fakt krásně!

Luxusní táborová kuchyně s přilehlou společenskou místností

Kuchyňské zátiší. Hlady kupodivu nikdo nepošel. I když některé děti prý měli za celých 5 dní jen brambory a vajíčka natvrdo :-D

Kompletní dětská sestava, která se účastnila aktivit. Kromě těchto se pak na jehličí různě vyskytovala ještě další 4 mimina, včetně toho našeho.

Lupitina parťačka, nejbližší věkem. S ostatníma dětma se Lupita klasicky moc nepaktovala, ale Rózu ona ráda.

"Tady takhle počkám na pařízku..."

Malí indiáni v plné polní

Lupita právě šiškou skolila bizona

Indiáni se učili střílet...

...poznávat stopy zvířat...

...vrátit se z neznámého místa na výchozí (zakuklená Lupita samozřejmě odmítla nechat si zavázat oči)...

...nabarvili si parádní totem...

...vyřezávali loďky z kůry...

...které pak s velkým úspěchem pouštěli po potoce (Lupitina totálně nejoblíbenější táborová zábava)...

...což je činnost, kterou si oblíbili i soutěživí tatínkové.

Lesní hygiena musí být :-)

Hub všude rostlo jako hub a ani se na ně nemuselo chodit moc cíleně. Stačilo si jít hledat nějaké místečko k vykonání potřeby a člověk se vrátil s houbovým materiálem na oběd :-)

A celé to tradičně vyvrcholilo "točením prasátkem". Jak je vidno, všichni měli kolem selátka spoustu práce...

...pašík byl ale v pohodě, nikam nespěchal, hezky se nahříval...

...akorát byl tentokrát poměr pašíka a počtu lidí ne příliš příznivý.

No a na závěr jedna zamlžená stanová fotka. Stan je oficiálně pro tři lidi, takže nic moc rozvalovačka. Teda jakože nás dospěláků, protože děcka se samozřejmě rozvalily jak široký tak dlouhý a my v podstatě celou noc kontrolovali, abychom je nezalehli a jestli jim není zima. Ale jinak super! Příští rok jedem rozhodně zas. Sežene se větší ubikace a bude.