Nervní šrumec

Mé drahé Ergo Carrier. Jo, je to fakt super a ani trošinku nelituju, že jsme si ho pořídili. Jednak je nepostradatelný při cvičení a výtvarce, kam chodíme s Lupitou a Míša se samozřejmě pokaždé probudí jen co tam dorazíme, no a doma ho taky hojně používám. Teď jsem ho začala nosit na zádech, takže tímhle způsobem vaříme, pečeme, vysáváme, etc. Na zádech mi Míša sem-tam vytuhne, na obrázku právě tuháček poté, co jsem ho sundala.

Následuje historicky první rohlík v puse. Lepek tentokrát neřeším a navíc podle nových "výzkumů" se s ním má naopak začínat hned od 6. měsíce, takže z tohoto úhlu pohledu už máme dokonce skluz.

Ano, ano - rohlíček v ruce = tuze veliké štěstí. Akorát že pak bylo dítě komplet celé zralé do pračky na ten nejdelší program s předpíráním, ale zas o něm nebylo tak aspoň 15 minut vědět, tudíž to rozhodně hodnotím pozitivně :-)

Co se pohybu týče, tak si začal lehat na bok s opřenou rukou o předloktí, kterou někdy i natáhne, takže už skoro sedí. Myslím, že už by to nemuselo dlouho trvat. No a pak se taky staví na všechny čtyři (což třeba Lupita nikdy nedělala) a houpe se na nich, někdy se tak jaksi skokově i posouvá dopředu, mužíček naznal, že jako chameleón. Akorát to vyfotit je nadlidský úkol. Jednak to netrvá extra dlouho a pak se u toho pořád hýbe. Každopádně favorizovaným stylem pohybu je stále meresjevovské plazení, tzn. přitahuje se pouze rukama, někdy mírně zapojí jednu nohu.

Pohodička, končně trochu volný ruce.

A chameleónovská pozice. Ty fleky všude kolem, tak ty jsou poslintaný. V tom se totiž nezměnilo nic, z pusy mu pořád tečou proudy, zuby stále jen dva spodní.

 PS: Když se tak koukám na úvodní obrázkový prefix... tuhle jsem byla nakupovat v Kauflandu, sama s oběma dětma. To je vždycky veselý, Lupita sedí ve vozíku, Míša je v autosedačce položený přes vozík a pod něj skládám věci, ke kterým se pak u pokladny jen horko-těžko dostávám. Nějak jsem se s nakupováním rozjela, to abych tam zas brzo nemusela, paní pokladní hlásí nějakých 750 korun, zjišťuju, že mám v peněžence jen 400, tak jí říkám, že si musím jít vybrat do bankomatu. Ona na to, že nemusím, protože můžu klidně platit kartou. Jenže to netušila, že na té jsem měla 500 :-( Děti jsem nechala ve vozíku u pokladny, paní pokladní velmi "mile" poznamenala, že "ona mi je teda rozhodně hlídat nebude", ale naštěstí byly v pohodě a dobře to dopadlo. Ani blbej nákup nemůže být úplně v pohodě.