Ukecaná navigace

Mám kamarádku, co do auta bez GPSky nesedne a řídí se jí snad i po cestě do práce. To já navigaci v krabičce nepotřebuju. Mám levnější verzi. I když... jak se to vezme. Možná co se počáteční investice týče, jinak se spíš prodraží. GPS značky Lupita. Dnes jsme nasedly do auta, vyjíždím z parkoviště, a protože máme rozkopaný celý město a pokaždé trochu jinak, tak spíš jen tak pro sebe pronesu: "Kudy my do toho Bystrce dneska pojedem?" A ze zadního sedadla se pohotově ozvalo: "Já ti budu říkat, mami." A hned hlásí: "Tady zahni doleva..." A fakt, že jo! To byla teda spíš náhoda, ale jinak celou dobu nepřetržitě valila tok slov, který zněl zhruba následovně: "A tady zatočíme a vezmeme to tam tudy a tay přes to a pak to objedeme přes KrPole... a kde přesně je, mami, to KrPole?... a tak tam pak zahni doprava a tam to tak rozboč a objeď..." No jak říkám, bezchybná navigátorka ;-)

Nedávno jsem dumala, co budu dělat s těma všema oblečkama, co z nich Míša vyrůstá (a že se začínají množit!). Všichni známí mají všeho hafo po prvních dětech, nosit to někam na burzu je ztráta času, prodávat na mimibazaru je blbost, zkusila jsem 2x mimiaukci, ale vydražená částka nižší než poštovný, to mi taky nepřijde zrovna motivující. Až Lupita to dnes celý vyřešila za mě. Viz fota:

Mimánek v teplákách velikosti 0-3 měsíce (takže i tak trochu malých)...

...a slečinka v těch samých teplákách. No není to dokonalý využití? ;-) (Rozhovor při focení: -"Můžeš mi v těch teplákách, prosím tě, zapózovat?" -"Néé, nebudu ti pózovat." A tak je to pořád.)

Jak tepláky vyslíkla, tak pak ještě poznamenala: "A ty tepláky jsem si dala k sobě do skříně, aby to tu nebylo rozčurbesený." Tak nevím, jestli bys s takovým slovem pochodila v online Kris-Krosu, když mi to tuhle nevzalo ani futon :-D

Když už zmiňuju Lupitin slovník... před dvěma dny jsme šli fakt do kolen. Nejdřív při jídle mluvila o "debilním mase", což už bylo trochu nestandardní, pak o čemsi s patřičnou intonací pronesla: "Tak to je hustý!"... to jsme se ještě smáli, ale smích nás záhy přešel, když pronesla větu, kterou sem ani nemůžu napsat. No, vlastně jsme se na sebe nejdřív udiveně podívali a vyprskli smíchy taky, což ji ještě navnadilo a s ďábelským řehotem to znovu asi 2x zopakovala. No musíme si fakt dávat pozor, protože to by byla třeba ve školce parádní ostuda :-(

Už i to druhý dítě je příšerně užvaněný. Nejvíc večer před spaním s prsem - a následně s dudlíkem - v puse. To jede bez zastavení nejmíň 30 minut v kuse, než se unaví a konečně usne. Čekají nás veselé časy :-)