No nazdar...

... tak jsme tady! Uprostřed kruté zimy vylízáme z nory :-D Čert ví, na jak dlouho a s jakou frekvencí. Každopádně už sem zase občas zavítám, abych byla v obraze. Sice jsem zjistila, že se až zas tak (vlastně vůbec) neděje, když to tady spokojeně ignoruju, ale stejně je to divný, že mě jako chybí, že nevím, co dějí úplně cizí lidi roztroušení kdesi po republice :-) Podvědomě jsem na vás samozřejmě pořád myslela. Fakt.

U nás se naštěstí (ťuk-ťuk-ťuk) neděje nic katastrofálního, kvůli čemu bych na zápisky neměla čas. Máme se dobře. Akorát se prostě děje pořád něco a je spousta věcí, který bych chtěla (a některý i měla) dělat a všechno to jednoduše nestíhám. Možná má na tom určitou zásluhu to stěhování, no. Začalo to vlastně už v létě, kdy děti tatínka skoro nevídaly, protože vstával ráno v 6, šel hodinu kopat na zahradu, pak jel do práce a po práci zas býval do jedenácti (!!! fakt) na zahradě, síla. No a děcka tam až tak moc být nemohly, furt pršelo, všecko rozkopaný, všude spousta blata, furt někam házely kamení, který tam být nemělo,  Míša pořád někam padal nebo šlapal tam, kde byla vysetá tráva a šlapat se tam nesmělo, no vo nervy. Takže mužíček na zahradě, já s děckama furt všude, tak jsem toho měla celkem plný brejle. No a tady jste navíc všichni z těch svých dětí pořád u vytržení a já jsem z nich naopak většinu času zpruzená a prodala bych je ;-), takže jsem na nějaký popisování raději rezignovala. Krize kulminovala mým víkendovým pobytem s aerobikem a byl klid. Fakt geniální záležitost, což mi připomnělo, že bych si měla zabukovat místo na pobyt jarní :-)

Celkem mě irituje, jak pořád lidi zkoumají, jestli už mám v novým bydlišti nový kamarádky. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale já o žádný nový kamarádky nemám zájem ;-) Stávajících mám až-až, takže je i tak nestíhám a mám z toho hlavu. Většina z nich má taky dvě děti a sladit nějak program, abychom se aspoň na chvíli viděly, je kolikrát nadlidský úkol. Když jsme ještě měly po jednom děcku, tak to jakž-takž šlo, ale teď sladit všechny ty školky, kroužky, spaní mladších a jánevímcoještě. Teda ne že bych se tady sousedek kolem stranila, to zas ne, občas zplknem na ulici, děcka poskotačí, ale na nějaký pravidelný mecheche a návštěvy to není. Takže se tímto sousedům a sousedkám omlouvám, pokud mají pocit, že je zanedbáváme nebo se jim vyhýbáme. Prostě jenom všechny nestíháme. A nestíhám už ani maily. Onehdy jsem potkala kamarádku a její první slova byla: "Jsem na tebe pěkně naštvaná." Nejdřív jsem se vyděsila a horečně přemítala, co jsem zase provedla, ale ukázalo se, že jsem jí jen neodpověděla na mail.

No jo, jenže ona u toho v práci sedí půl dne. Já mám sice kompl taky hodně puštěnej, jenže do mě pořád někdo něco hustí a vůbec se nemůžu soustředit na psaní.