Strašidlo

No tak "bezva", další z totálně zabitých večerů. Ukládám děcka, dneska později než obvykle, takže cca 20:15 v posteli, čte se pohádka, Míša vytuhává (sice to už delší dobu nedá jinak než s rukou v mým rukávu, ale aspoň tak), Lupita ne a ne usnout, pořád se mrcasí. Po 15 minutách mě to přestává bavit a tak jí oznamuju, že jdu dolů na počítač, že potřebuju najít recept, abychom spolu mohly zítra péct, a že tam musím uklidit, abychom se o ty hračky nezabili a bla bla bla. Následuje tradiční série stále se opakujících otázek a ujišťování typu: "A takže budeš dole? A budeš tam na počítači? A nepůjdeš nikam? Ani k sousedům na zahradu? Takže já zůstanu tady a ty budeš dole, necháš otevřený dveře a nikam nepůjdeš." Dole v obýváku jsem jenom stačila rozsvítit světo a už slyším "dup-dup" a "bek-bek".

- "Co tady děláš? Mazej zpátky do postele."

- "Já se bojím."

- "A čeho, prosím tě?"

- "Že je tam schovaný strašidlo."

A je vymalováno! Na svou "obhajobu" musím říct, že slovo strašidlo jsem snad ani nikdy nepoužila. Nechápu, kde k tomu přišla. Nahoře se pak ukázalo, že byl blbě zatažený závěs, na zdi kvůli tomu bylo pár stínů, který nejspíš byly oním kamenem úrazu. Aha, tak to je mi jasný, odkud vítr fouká. Peppa. To prase jedno. V jednom z dílů tam přesně řeší stíny od stromů, který vypadají jak strašidlo. A zrovna minulej týden jsme se s kámoškou bavily o tom, jak je ta Peppa super, naprosto nezávadná atd. Teď ji snad budu muset zakázat nebo co. A nebo to není v Peppě a s něčím si to pletu?

No a ještě k tomu celýmu jejímu hroznýmu (nejen) spaní. V podstatě od doby, kdy jsme se přestěhovali, tak jsem se od ní nemohla hnout. Fakt ani na záchod. Když jsem za sebou náhodou zavřela dveře, tak byla příšerná hysterická scéna. A bylo to blbý, protože Míša se musel hlídat, aby nelezl na schody, takže se dveře musely zavírat. No bylo to celkem psycho. Pak to jakž-takž povolilo, teď už si jednak Michal otevírá dveře sám, na schodech je v pohodě a Lupita naopak klidně zůstává sama v jiným patře. Ale ty večery! Tak před dvěma měsíci vůbec nehrozilo vzdálit se z pokojíčku dřív než usne. Je fakt, že jsem díky tomu dost přečetla, protože jsem si pak s sebou začala brávat baterku a knížku :-) Pak jsem to začala zkoušet tak, že si budu číst vedle v ložnici, 10x se mě zeptala, jestli teda opravdu budu v ložnici, pak se tam přišla ještě tak 5x podívat, ale začalo to fungovat. No a nakonec jsem fakt odcházela dolů do obýváku a pohoda. A už je to zase pryč :-(( Bůůůů. A to se ještě vzbudí v noci, většinou tak kolem jedenácté, přijde za náma dolů a nebo do postele. Když jsme ji vodili zpátky do postele, tak tam vřískala jak ďas a báli jsme se, aby ještě neprobudila Míšu. Postel má malou, v té s ní nikdo spát nemůže, a tak jsme pořídili nafukovací matraci. Je to pěknej vopruz, protože je to obří věc, přes den ji máme postavenou na Míšově postýlce, přes noc zabírá úplně celej zbytek pokojíku. A navíc se na ní člověk bůhví jak nevyspí. Ale furt lepší než předtím jen na koberci. Takže takhle u nás bohužel fungují "oddělené ložnice" - jeden z nás na střídačku končí na matraci a v posteli naopak na střídačku jedno z děcek. Už jsme trochu rezignovali a jsme rádi, když se třeba 1x za 14 dní zadaří a spíme SAMI OBA celou noc v naší posteli :-)

No a ještě teda k "A nepůjdeš nikam? Ani k sousedům na zahradu?" Což je, zdá se, takový Lupitino malý trauma, který si tak nese s sebou. To nás tak jednou koncem léta sousedi pozvali na zahradní sedánek. Opravdu sousedi, se kterýma máme společnou zeď a k nim na zahradu můžem skočit přes plot. Vysílačku jsme samozřejmě měli s sebou, takže hned jak jsem zaslechla šramot a zvuky, valila jsem domů, jak na potvoru jsem v té tmě nemohla najít klíče, takže mi to místo 30 sekund trvalo asi minutu. To už jsem ale Lupitu našla na schodech dolů, řvoucí z plných plic "Kde´s byla? Já jsem tě nemohla najít." Nemohla najít mě ani cestu na záchod, takže to ještě pustila do gatí. Fakt snad podruhé v životě, takže z toho byla patřičně vytočená. Do půlnoci pak s náma byla u sousedů na zahradě, kde všechno komentovala. A my od té doby nemůžem z domu. Když je avízovaná nějaká sousedská akce, tak Lupitu raději necháváme spát u babičky a je klid.