No a teď se na to dal náš Michálek. Protože máme strašně trapnej záchod - 1x1 metr, na schodku a s dveřmi otvírajícími se dovnitř, Lupita chodí pořád na nočník. Bylo teda jenom otázkou času, kdy k nehodě dojde. Jednou tak mužíček sedí na židli, ani se nehne a hlásí: "A sakra!" Nočník vzhůru nohama, Michal leží v předsíni v louži, v jedné ruce vítězoslavně třímá nasáklej papír a druhou si ho cpe do pusy. Nočník teda hlídáme víc, než dřív, Lupita pečlivě hlásí, že na něm právě byla a že ho mám vylít, přesto ale občas dojde k nějaké té havárii, protože Míša je neustále ve střehu a číhá, jen až se ségra z nočníku zvedne. Zrovna dneska jsem nestihla výměšky včas odklidit a značnou část papíru mimiňák pozřel. Fuj, je mi špatně jen o tom píšu. No ale říká se, že prý je moč sterilní, tak aspoň to by mě mohlo uklidnit. Brrr.
Kromě toho vyhrabává hlínu z květináčů. A strká si ji samozřejmě do pusy. To snad ani žádnej název nemá. Prostě hnus. Dala jsem před nejvíc inkriminovaný květináč zábranu v podobě houpačky, jenže teď jak se začal stavět, tak to totálně ztratilo význam, protože houpačku v klidu přeleze a hrabe a žere. Fuj.
Dneska měl v tomto směru úspěšný den, může si vybarvit hned dvě modrá políčka, zvládl obojí. Grrrr.
Aby toho nebylo málo, dvakrát si dnes přiskřípl prsty do šuplíku. Úplně stejný šuplíky už jsme měli, když byla malá Lupita a co myslíte? Skřípla si je tam někdy? Ti kluci jsou prostě paka, nemůžu si pomoct ;-)
A to mně dneska ještě vypadl z kočáru. To teda ale nebyla jeho chyba, ale moje. K našemu pediatrovi vedou hrozně příkrý schody a já si jaksi neuvědomila, že po rampě poprvé jedu ne s korbou, ale se sporťákem, ve kterým je vložná taška. Neupevněná. A už letěl. Naštěstí spal a ani se neprobudil. Asi už ji fakt budu muset přestat vozit a nějak vymyslet, jak ho v kočáru zateplit jinak.