12. srpen 2011 pátek
Po dlouhé době v oblíbeným "malým parku", do kterýho jsme chodili ještě na starým bytě.
To co velká zvládá až teď, to brácha dává už nějakou dobu :-) V tomhle je rozdíl naprosto obrovitánskej. Ta ještě teď piští a jde jak pokakynkaná, kdežto Mišic na houpacím mostě skáče jak šílenej - samozřejmě, čím víc se to kýve, tím větší je to přece sranda, to dá rozum :-)
Nejvíc mě pak po cestě zpátky šokovala Lupita tím, že nepoznala náš starej dům! A to tam nebydlíme teprve rok a půl :-O Nepoznávala ani školu naproti, ani cestu, kterou jsme chodili denně do parku, prostě nic. Prý. Tak mi to přišlo skoro líto.