Kaci | Domácí karanténa

Nene... žádný hotovo. Pořád nestíháme, pořád nevíme, co dřív, pořád je to tady jako ve skladu, pořád se všude všechno válí a nic nemůžeme najít. Takže nic novýho. Momentálně je jen novinkou to, že místo včerejšího velikonočního výletu na hrad (kde měla být spousta aktivit pro děti) jsme my dvě s Lupitou strávily 3 hodiny v Dětské nemocnici :-( Začala si po ránu stěžovat, že ji bolí u ucha, nejdřív jsem tomu moc nevěnovala pozornost, ona je takovej bolestínek a pořád piští, že něco, ale včera měla celou tvář kolem ucha až ke krku pořádně napuchlou, takže jsme neváhaly a jely. Tam jsme si za ty tři hodiny oběhly kolečko příjmová ambulance - ORL - ultrazvuk - ORL - infekční oddělení - laboratoř - lékárna a odcházeli jsme s antibiotiky a diagnózou zánět slinné žlázy s poněkud neznámou příčinou. Prý by to mohly být příušnice, přestože je proti nim očkovaná, a nebo na to prý někdo trpí :-( Podle výsledků rozboru krve to prý snad na nic divokýho nevypadá, jak přesně vyjádřil mladý pan doktor z infekčního. Nicméně naordinoval klidový režim, a tak se ho snažíme jaksi plnit. Pouze s občasnými procházkami k rybníku, kam to máme asi 174 metrů ;-)

Vesnická idylka... kačeny plavou někde opodál.

Konstantní stav v obýváku. Lepší to bude snad tak za 10 let? ;-)

Je libo něco poskládat nebo přeskládat? Míša hbitě povede.

Tohle Lupita nikdy neskládala. Hm, možná proto, že tyhle kroužky neměla. Jenom dřevěný z IKEA a ty jsou přece jen těžší. Z těchhle plastovejch je Míša nadšenej.

Jakmile se udělalo hezky, tak už měl Míša i houpačkovou premiéru v našem oblíbeným parku ve starým bydlišti. Stejně tam jezdíme k doktorovi a tak vůbec, takže tam zkrátka někdy kus dne strávíme.

Písek nepotřebuje komentář. Totální nadšení. I když ho měl po pádu v nose, puse i uších, ani necekl :-) Už abychom měli pískoviště doma.