Den 155: Proud

16. listopad 2011 středa

O půl desáté večer vypli proud. Ležím si tak na posteli a na noťasu koukám na Adela Show, děcka spí (naštěstí!), mužíček pryč a najednou... blik. Totální tma nastala za dalších 5 sekund, to zdechl i noťas.

 Za normálních okolností by měl tak další hodinu a půl vydržet, ale ten můj je chcípák a bez proudu nedá ani ránu. Teda jen těch 5 vteřin. Tma to teda byla pořádná. Jindy je to tady totiž jako v lunaparku, lampa každých pár metrů, večer když jdeme spát, tak v ložnici vůbec nemusíme rozsvěcovat. Čelovku jsem naštěstí našla ve vedlejším pokoji na obvyklém místě a černou hodinku jsem pak držela až do příchodu mužíčka, kdy už proud jel. Vlastně to vůbec nebylo špatný. Nejen absolutní tma, ale i absolutní ticho - žádná lednička, žádnej kotel, žádný kontrolky. Zrovna jsem nedávno poslouchala jakýsi BBC podcast, kde někdo navrhoval, aby v západním světě nepravidelně jednou týdně na celý den vypnuli proud, nejen kvůli úspoře, ale i kvůli tomu, aby lidi dělali i něco jinýho, než jsou zvyklí. Hmmm, proč ne? Když člověk zrovna nemá třeba nějakej urgentní překlad na dodělání, že? ;-)