Článek Den 171: Cvíčo
Komentáře k článku: Den 171: Cvíčo
sargo: Co mi to jen připomíná? Tedy spíš koho? 
Stále jsem ještě i po půl roce z Garíši v šoku, že jenom nechodíme okolo, ale že se i účastní. Kašli na naštvávání, to chce nedávat si žádné cíle, jen se prostě přijít socializovat
zmrzlinka: Zacala som chodit na cvicenie az po Elinych dvoch rokoch, co sme sa vratili do Ciech a bolo to podobne, strasne som sa nastvala akurat. A nesocializovalo sa dieta ani ja, este aj tie matky mi tam liezli na nervy a uplne najviac cvicitelka, co buzerovala deti i matky 
Ale ked chodi uz teraz cvicit sama, tak v pohode.
Sargo: Ty chodis s miminom Garisom niekam cvicit ? 
kaci: S Lupiťákem jsem chodila "cvičit" od 3 měsíců! To se tam teda mimina válely po zemi, občas jsme jim pohýbaly rukama, nohama a řešily jsme různý "důležitosti". Moje děcko samozřejmě 98% času řvalo a řvalo, jako jediný. Šíleně stresoidní záležitost 
Ale chodily jsme furt, až co šla do školky, taky občas bojkotovala, ale nebylo to tak strašný ve srovnání s tím, co mám teď. A navíc ji bavilo vyrábět. Tenhle malej maňas mě naposledy v nestřežené chvíli akorát stříhl do ruky nůžkama. Ale já tam právě chodím kvůli těm ostatním matkám, jsme tam takovej "základ" už od doby těch prvních děcek, takže fajn a ani na ostatní si nemůžu moc stěžovat, asi štěstí na skupinu. A lektorek jsme za těch skoro už 5 let postřídaly víc a jsou v tom velký rozdíly, to je jasný. Takže jsem se rády vrátily k jedné z prvních, která je flegmoška, děcka ji žerou a snad ani neumí zvýšit hlas, super! A je fakt, že za to automatový kafe poté to stojí
---
kaci.pise.cz