Paní a slečny prodavačky, vzmužte se!
29. únor 2008 | 21.32 |
Šla jsem manželovi koupit dárek k narozkám. Bohužel nemůžu říct kam a co, protože je má až za dva týdny a jelikož je taky zřejmě jediným (pravidelným) čtenářem tohoto blogu ;-) (aspoň doufám!)
Paní prodavačka bloumala po obchodě a až po drahné chvíli se jala zamířit k pokladně, kde jsem čekala, abych se jí dotázala na hledané zboží. Musím podotknout, že jsem od Lupity chytila nějakýho bacila, který se mi posouvá tělem a momentálně si hoví na hlasivkách. Takže skřehotám jako mutant. Ptám se paní, kde onu věc najdu. "Cože?", zní odpověď. Podruhé už se nenamáhám a jdu sama hledat. Za zády slyším něco o tom, že mluvím moc potichu.
Onehdy jsme zase 2 + 2 (v kočárech) vjely do "renomovaného butiku s oblečením" (takový ten, kde většinou posedává znuděná slečna za pultem a "nenápadně" si čte Rytmus života, Cosmopolitan, Spy a nebo mastí esemesky). Tentokrát uprostřed obchodu (pozor!) stály hned tři ženy zralého věku a naprosto bez skrupulí a patřičně nahlas "komentovaly" čísi manželku a vůůůůbec, ani očičkem, nezaznamenaly, že mají v prodejně zákaznice. Ne že bych si libovala v těch, co se k vám hned slétnou jako vosy na bonbón, ale takováhle ignorace je snad ještě horší.
Argumenty typu "...však za tu almužnu, kterou tam dostávají" mně teda vůbec nezajímají ani neobměkčí. Kdyby se byly ve škole pořádně učily, mohly si vydělávat líp :-D
To zhruba třicetiletý mladík ;-) ve zdravotnických potřebách, kam jsem zavítala, protože jsou Lupitě velký boty, vypadal, že ho to očividně baví. Zajímavý. Žádnej velkej odvaz prodávat vložky do bot. A vida!
Paní prodavačka bloumala po obchodě a až po drahné chvíli se jala zamířit k pokladně, kde jsem čekala, abych se jí dotázala na hledané zboží. Musím podotknout, že jsem od Lupity chytila nějakýho bacila, který se mi posouvá tělem a momentálně si hoví na hlasivkách. Takže skřehotám jako mutant. Ptám se paní, kde onu věc najdu. "Cože?", zní odpověď. Podruhé už se nenamáhám a jdu sama hledat. Za zády slyším něco o tom, že mluvím moc potichu.
Onehdy jsme zase 2 + 2 (v kočárech) vjely do "renomovaného butiku s oblečením" (takový ten, kde většinou posedává znuděná slečna za pultem a "nenápadně" si čte Rytmus života, Cosmopolitan, Spy a nebo mastí esemesky). Tentokrát uprostřed obchodu (pozor!) stály hned tři ženy zralého věku a naprosto bez skrupulí a patřičně nahlas "komentovaly" čísi manželku a vůůůůbec, ani očičkem, nezaznamenaly, že mají v prodejně zákaznice. Ne že bych si libovala v těch, co se k vám hned slétnou jako vosy na bonbón, ale takováhle ignorace je snad ještě horší.
Argumenty typu "...však za tu almužnu, kterou tam dostávají" mně teda vůbec nezajímají ani neobměkčí. Kdyby se byly ve škole pořádně učily, mohly si vydělávat líp :-D
To zhruba třicetiletý mladík ;-) ve zdravotnických potřebách, kam jsem zavítala, protože jsou Lupitě velký boty, vypadal, že ho to očividně baví. Zajímavý. Žádnej velkej odvaz prodávat vložky do bot. A vida!
Anketa
Komentáře
| RE: Paní a slečny prodavačky, vzmužte se! | ohneta | 29. 02. 2008 - 22:12 |
 RE(2x): Paní a slečny prodavačky, vzmužte se! |
pavel | 01. 03. 2008 - 07:21 |
| RE: Paní a slečny prodavačky, vzmužte se! | tak já... | 23. 03. 2008 - 09:29 |
| RE: Paní a slečny prodavačky, vzmužte se! | Žabka | 10. 09. 2008 - 07:44 |
| RE: Paní a slečny prodavačky, vzmužte se! | Žabka | 10. 09. 2008 - 07:48 |