Melounová hlava

Bydlení řešíme už delší dobu, střídavě s větším či menším vloženým úsilím, nikdy ale ne se 100% nasazením. Je to ubíjející. Navíc jsme jacísi moc vybíraví, takže se nám pokaždé NĚCO nelíbí a pak litujeme - aspoň teda já - že jsme to nevzali. Jedna úžasná nabídka nám utekla cca před 4 lety, ale to nebyla naše chyba, volala jsem hned jak to šlo, byli jsme snad druzí v pořadí, ti první to bohužel vzali :-(( Teď zlevnili projekt, na který už nějakou dobu koukáme, a tak že se tam pojedeme podívat, abychom to kdyžtak aspoň vyhodili z hlavy a nemuseli na to pořád myslet. No a je to přesně naopak. Vůbec nevíme, jestli jo a nebo ne a co by mělo jakože rozhodnout. Já klasická Váha a mužíček Ryba, no fakt  "ideální" kombinace. Jedno "pro" okamžitě vyváží nějaké to "proti" a jsem tam, kde jsem byli na začátku. S takovou to nakonec opravdu dopadne tak, že tady v tom našem krcálku zkysneme nadobro :-( Nově obhlídnutý byteček je sám o sobě fajn, mezonet 4+kk, nějakých 98 m2, je to v domku s pouhými třemi byty, ten "náš" by měl navíc zahradu kolem 200 m2 a úložnou půdu po celé ploše, což mě dost nadchlo... problém je v tom, že je to v dědině kousek za městem, kam už ale nejezdí klasická MHD, jen busy z integrované dopravy, a třeba ranní spojení je naprosto tragický, snad jen jedna linka za hodinu, a to ještě v osm a v devět, která objíždí všechny okolní prdýlky, takže na MHD by se člověk dostal za půl hodiny :-( Z toho plyne, že druhý auto by bylo nezbytný a do toho se nám teda moc nechce. I tak bych tím pádem trávila v autě víc času než by se mi líbilo. Je fakt, že teda už teď jezdím hodně, a to bydlíme téměř v centru. No nevím. Teď by to bylo fajn, když jsou děcka malý. Hlavně ta zahrádečka. Ale co až pak budou mít všechny ty kroužky a aktivity a zábavičky? Dělat taxikářku se mi jim moc nechce. Navíc je to tak trochu satelitní vesnička, sousedi všude kolem, žádný zvláštní soukromí. Ááách jo. Takže vůbec nevíme. A čas kvapí. Teď to o 400 tisíc zlevnili, takže se logicky zvedl zájem a ten náš typ už mají jen jeden poslední. Ááách jo. Dneska snad ani neusnem :-(

Ale přes den jsem si aspoň trošku udělala radost. Začalo to tím, že jsem byla s Lupitou o víkendu čůrat v dětské kavárně. Jak jí tak utírám zadek a jsem ohnutá u nočníku, v zorným úhlu mám nohy nějaký maminy, co tam dělá totéž. A hned jí musím pochválit boty a vymámit z ní, odkud že jsou. Sdělila mi, že z Internetu, ale že "tyhle Superstáry mají všuede". A tak jsem hned sedla na Neta a pátrala. Jojo, Adidas Superstar, cena se mi teda vůůůbec nelíbila a zdálo se, že dělají stejně jen dětský velikosti. Tak jsem trochu posmutněla, ale s odhodláním pořídit si nějakou novou obuv - protože můj botový park je na-pros-to tragický a když se někde náhodou vyzuju, tak je mi fakt stydno :-( - jsem se vydala aspoň k Baťovi (