Kaci | Hrádečky na Pálavě

Začali jsme trénovat na velkou dovolenou. Mužíček by určitě dodal, že "lehce", já bych to spíš popsala jako "na plný pecky" ;-) Vyrazili jsme na Pálavu, kde jsem já ostuda ještě nikdy nebyla, přestože to máme téměř za rohem. Pro Lupitku to byl rovněž trénink na dovolenou, a to výdrže v krosničce. Zatím měla za sebou jen kratší úseky, ale celodeňák žádný. A když už trénink, tak se vším všudy, to znamená i s hromadnou přepravou na místo. Cesta busem proběhla nad očekávání hladce, Lupitě se na klíně moc líbilo, sledovala, jak jí slunko dělá na ručičce stínový tečky a moc se divila, že nejsou i z druhé strany. Vystoupili jsme u obce Perná, mírně si zakufrovali, ale pak už přes Horní Věstonice nabrali ten správný směr. Měli jsme v plánu dělat přestávky v případě, že Lupita usne, aby jí nemusela klimbat hlava někde do boku. K tomu ale nakonec nedošlo, spala tam sice podivně zaklíněná, ještě navíc podivně vypodložená nafukovacím nákrčníkem, ale vcelku v pohodě. Tak jsme ani nezastavovali. Naštěstí, protože jinak by nám definitivně ujel autobus zpátky domů. Pořád jsme hnali do kopce, funěla jsem o 106, takže ani moc nevím, co bylo kolem ;-) Cesta to byla opravdu naplánovaná téměř na minuty, odjezdový Mikulov už jsme bohužel jenom prosvištěli směrem k nádraží, nebyl čas ani na zmrzku. Příště. Mužíček pak večer při upravování fotek poznamenal: "To je drsný, s tím děckem si neodpočineš ani na těch odpočinkových místech. To kolem něho pořád musíš lítat jak pako a pak už je zase načase jít." Jo, jo, pravdu měl! :-D A tak je to pořád. Už dlouho mě nic tak nebolelo, jak druhej den ráno celý tělo. Dokonce ani po tom třídenním lyžování po dvouleté přestávce to nebylo tak hrozný. No ale bylo tam krásně, Lupita byla spokojená a to je hlavní. Vzhůru na pořádnou chodící dovolenou!