Hrádečky na Pálavě
10. květen 2008 | 21.54 | rubrika: cesty necesty
Začali jsme trénovat na velkou dovolenou. Mužíček by určitě dodal, že "lehce", já bych to spíš popsala jako "na plný pecky" ;-) Vyrazili jsme na Pálavu, kde jsem já ostuda ještě nikdy nebyla, přestože to máme téměř za rohem. Pro Lupitku to byl rovněž trénink na dovolenou, a to výdrže v krosničce. Zatím měla za sebou jen kratší úseky, ale celodeňák žádný. A když už trénink, tak se vším všudy, to znamená i s hromadnou přepravou na místo. Cesta busem proběhla nad očekávání hladce, Lupitě se na klíně moc líbilo, sledovala, jak jí slunko dělá na ručičce stínový tečky a moc se divila, že nejsou i z druhé strany. Vystoupili jsme u obce Perná, mírně si zakufrovali, ale pak už přes Horní Věstonice nabrali ten správný směr. Měli jsme v plánu dělat přestávky v případě, že Lupita usne, aby jí nemusela klimbat hlava někde do boku. K tomu ale nakonec nedošlo, spala tam sice podivně zaklíněná, ještě navíc podivně vypodložená nafukovacím nákrčníkem, ale vcelku v pohodě. Tak jsme ani nezastavovali. Naštěstí, protože jinak by nám definitivně ujel autobus zpátky domů. Pořád jsme hnali do kopce, funěla jsem o 106, takže ani moc nevím, co bylo kolem ;-) Cesta to byla opravdu naplánovaná téměř na minuty, odjezdový Mikulov už jsme bohužel jenom prosvištěli směrem k nádraží, nebyl čas ani na zmrzku. Příště. Mužíček pak večer při upravování fotek poznamenal: "To je drsný, s tím děckem si neodpočineš ani na těch odpočinkových místech. To kolem něho pořád musíš lítat jak pako a pak už je zase načase jít." Jo, jo, pravdu měl! :-D A tak je to pořád. Už dlouho mě nic tak nebolelo, jak druhej den ráno celý tělo. Dokonce ani po tom třídenním lyžování po dvouleté přestávce to nebylo tak hrozný. No ale bylo tam krásně, Lupita byla spokojená a to je hlavní. Vzhůru na pořádnou chodící dovolenou!
Vyrážíme a Lupita vypadá jako tajný agent v přestrojení za slavného lovce Pampaliniho.
Na Dívčích hradech jsme dali obědovou přestávku. Lupita měla pročůraný gaťata naskrz, takže jsme ještě museli komplet převlíkat, veselo.
Jeden z mála okamžiků, kdy nebyli kolem lidi. Jinak to tam bylo fakt jak na Václaváku :-(
Sirotčí hrádek
Tajný agent poodhalil svou identitu.
Vyrážíme a Lupita vypadá jako tajný agent v přestrojení za slavného lovce Pampaliniho.
Na Dívčích hradech jsme dali obědovou přestávku. Lupita měla pročůraný gaťata naskrz, takže jsme ještě museli komplet převlíkat, veselo.
Jeden z mála okamžiků, kdy nebyli kolem lidi. Jinak to tam bylo fakt jak na Václaváku :-(
Sirotčí hrádek
Tajný agent poodhalil svou identitu.
Konečně na lyžích!
7. květen 2008 | 23.46 | rubrika: cesty necesty
Po loňské vypuštěné sezóně jsme se letos rozhodli vyrazit na ledovec v květnu, kdy už bude dole v údolí hezky a Lupita tam bude moct šmejdit po venku. Taky to byla první zkouška cestování autem na delší vzdálenost, to jako víc jak 3 hodiny. Po neblahých zkušenostech známých, kteří s ročním dítětem vyrazili na konec Rakouska přes noc (v bláhovém tušení, že dítě noc prospí a cesta tak bude naprosto hladká... Nebyla, mimi se po 2 hodinách vzbudilo... v nepohodlné autosedačce není divu... nechápalo, kde je, všude kolem tma, a tak řvalo a řvalo a řvalo), jsme se v klídečku vypravili ráno až kolem 10. Vzhledem k tomu, že jsme s sebou vezli babičku jakožto babysittera na plný úvazek, většinu cestu si vzadu četly a nebo kreslily na magickou tabulku (opět potvrzuju, že je to super věc!) a nebyl problém. Jen když Lupitě jaksi nešlo zabrat a za hranicema jsme museli zastavit a já najít na dně tašky zahrabošený dudlík, který normálně používáme jenom na večerní spaní. Tentokrát jsme ale naznali, že to nebudeme hrotit a tak Lupiťajs dudala skoro celou cestu. Jinak ale těch 9 hodin zvládla bezvadně - včetně 2 stojacích kolon a 2 odpočivadel s dětským hřištěm, který jsme samozřejmě minuli ;-)
Tři dny lyžování, počasí všeho druhu (sníh, mlha, vítr, jasno, slunečno), sněhu víc než v lednu, paráda.
Aspoň takhle musely nohy občas odpočívat. Jinak jsou tam totiž většinou kotvy a tak to byl - hlavně na moje kašovitý nohy - celkem záhul.
A tady se procházela Lupitka.
A protože je to děvče pracovité, tak se tam hned chopila smetáku, že jim tam ten rakouskej čurbes uklidí :-)
Tři dny lyžování, počasí všeho druhu (sníh, mlha, vítr, jasno, slunečno), sněhu víc než v lednu, paráda.
Aspoň takhle musely nohy občas odpočívat. Jinak jsou tam totiž většinou kotvy a tak to byl - hlavně na moje kašovitý nohy - celkem záhul.
A tady se procházela Lupitka.
A protože je to děvče pracovité, tak se tam hned chopila smetáku, že jim tam ten rakouskej čurbes uklidí :-)