Kaci | Lupitin svět

...teda vlastně nejdřív na ples :-D Nechala jsem se překecat bandou svých kamarádů, kteří jsou pravidelnými návštěvníky tohoto rodinného plesu už několik let. Když jsem doma oznámila, že už mám vstupenky, tak se mě mužíček zeptal, s kým že to jdu. To myslím naprosto vystihuje jeho postoj k celé věci. Ani já teda nejsem žádný velký fanda poskakování na dechovku ;-) ale nakonec jsme se nějak oba přesvědčili a nasoukali se do svatebních úborů (já celá šťastná, že mi pořád ještě je :-D Celý náš stůl čítající 7 párů byl tak trochu exotický, protože vlastně tančil tak jeden a půl. Zbytek nedočkavě pohlížel na stoly prohýbající se tombolovými dary a usrkával alko nápoje, aby to všechno kolem bylo trochu růžovější. Do tomboly jsme všichni vrazili dost peněz, protože dary měly být hodnotné a úžasné. Ano, byly, ale ne ty, co jsme vyhráli my dva :-( Jak typické! Ale klobásky se druhý den k večeři docela hodily. A cena útěchy v podobě omalovánek a pexesa je nakonec úplně nejlepší. Když už jsme měli ke konci akce dost vysokou nápojovou hladinu, tak jsme se dokonce i odvážili na parket, ale sebekriticky jsme museli uznat, že to není žádná sranda, a že všichni kolem nás byli fakt dobří. Ne že by se mi pak nechtělo domů, ale tak nějak podvědomě jsem chtěla využít toho, že po dlouhé době nemusíme nikam spěchat a poslouchat chrochtání chůvičky z vedlejšího pokoje. A tak jsme se ještě spustili do podzemí oblíbeného klubíku, dříve hojně navštěvovaného. Nic se tam nezměnilo, naštěstí. Ani jsme v těch našich hábitech nebudili extra pozornost, tam je to asi fakt každýmu jedno. Takže super, akorát to pivisko už jsem asi na ty litry vína pít neměla ;-) Takhle jsem se musela ráno nadopovat paralenama, guaranama, B-vitaminama a kdo ví čím ještě. Jsem hrozně netrénovaná *smich*

Tak přesně tohle jsem naznala, když jsem tady zběžně prolítla pár příspěvků, co se v sobotu nově objevily na hlavní straně. Ne že bych neměla co jinýho na práci (momentálně spíš bohužel právě naopak), ale zrovna jsem si jaksi posteskla, že mi zrušili dosavadní titulek, mezi nabízenými se mi žádný extra nezamlouvá, ale nemám čas (a hlavně asi ani schopnosti ;-) vyprodukovat něco vlastního. A v rychlosti jsem sondovala, jak šikovní a nápadití jsou ostatní. A jak jsem tak četla příspěvky náctiletých plné stesků typu: jsem hnusná, jsem blbá, jsem tlustá, jsem nemožná... místy doplněné depresivními obrazy zkrvavených lidí s hlubokými smutnými pohledy, tak jsem ve skrytu duše úplně jásala, že už jsem ta třicátnice, co má podobný problémy úspěšně za sebou. Ne, že by mě nic netrápilo, ale jsou to vlastně téměř výhradně materialisticky nicotný prkotiny jako třeba: vyměnit byt vs. zůstat, kde jsme; udělat novou kuchyň vs. nic do ní neinvestovat; vzít si hypotéku na OV vs. nevázat se a raději jezdit na pořádný dovči :-D Jak říkám, malichernosti. A to myslím vážně. Určitě má teen období i spoustu výhod a kecala bych, že se mi občas nezasteskne, když vidím nějakou bezstarostnou partičku, ale od té doby, co máme Lupitu, tak si taky občas představuju, jestli bych chtěla, aby byla právě taková. Určitě ne všichni mlaďoši jsou těžcí depresáři, já jsem ale každopádně ráda, že už je to za mnou. I když mě trochu zamrzelo, když se třeba Rádio Wave definovalo jakožto stanice, která "se chce zacílit na mladé posluchače ve věku od 15 do 25 let". Normálně nás šoupli mezi starochy! ;-) Nicméně každý si to definuje po svém, taková Evropa 2 je vstřícnější, tam jsou mladí mezi 12 a 39 lety. Slušný rozmezí :-D