Doklad o povinném ručení
25. červen 2008 | 13.53 | rubrika: city life
Tohle mi přišlo mailem od kamaráda, nevím, co je na tom pravdy, ale zní to celkem uvěřitelně, takže řidičové a řidičky, čtěte! :-)
komentáře (3) | přidat komentář | hodnocení 3.5 (2x)
| přečteno: 441x
Uvězněni
24. červen 2008 | 21.25 | rubrika: city life
Tak dneska se nám s Lupitou vyskytl speciální zážitek. Jako z filmu :-) Ráno jsem ji odvezla k babičce a dědovi, že si v klidu nakoupím a na zpáteční cestě od nich odvezu truhlíky a květináče s papričkama, rajčatama a bazalkou, který nám tam přes dovolenou opatrovali. A protože toho bylo hodně, tak že se mnou půjdou oba naši dolů k autu. Nasoukali jsme se všichni v tom jejich sedmým patře paneláku do výtahu, obskládali jsme Lupitu truhlíkama a jedem. Jedem, jedem... a najednou se výtah zastavil. Mezi prvním patrem a přízemím, sice zhruba metr od výstupu, jenže dveře se neotevřely, nové bezpečnostní stahovačky před skleněnýma dveřma taky ne a výtah nereagoval na vůbec žádné knoflíky. No veselo. Nejdřív jsme zkoušeli přes dveře hulákat na chlapíka, co podle mýho soudu za dveře zvenku zabral ještě než se výtah zastavil a tak ho zablokoval, jenže to byl takový jakýsi pomalý senior a bylo zřejmé, že nám nepomůže. Lupita začíná mírně nervóznět, ale babičku to bere víc ;-) Jako jediná mám mobil (celkem štěstí, poslední dobou ho dost často zapomínám doma ;-), takže vytáčím číslo havarijní služby naštěstí vylepené uvnitř kabiny. Sloužící pan technik slibuje vyslání pomoci. Mezitím se došoural ještě chlápek, co má výtah v baráku jaksi na starost, ale klidně mohl zůstat v teplíčku domova, protože nám pomoct nedokáže. Pak zvoní mobil a na druhé straně opět milý pan technik z helplinky, tentokrát zjišťuje detaily a instruuje nás, jak dveře odblokovat, aby se otevřely. Hurááá, povedlo se! Sakumprdum jsme tam teda uvízli na cca 15 minut, ale v takové situaci se teda čas pěkně vleče :-) Na to, že už bylo po sedmé večer a Lupita mírně unavená, tak dělala, jakože je to naprosto normální situace. Popíjela čajík z flašky a pokřikovala na lidi za dveřma "pán, pán" :-) Nakonec na tom byli nejhůř babička s dědou - čekal je ještě výstup do sedmého patra po schodech. Uff!
Rautový hodokvas
8. červen 2008 | 22.26 | rubrika: city life
Dostali jsme jakési VIP lístky na jakousi noční hradní slavnost prezentovanou jako hradní rautový hodokvas, babička nadšeně souhlasila s hlídáním Lupity, tak proč se nepovyrazit, že? Podčarová poznámka "lehký společenský oděv" nás, pravda, trochu vyděsila, protože jediné, co máme doma oba společenského, jsou naše svatební hábity. A v těch bychom tam byli dost za exoty. Mužíček si vzal teda ke svým manšestrovým kapsáčům aspoň takovou jakousi ležérní košili, já se hodila do černýho a celou cestu jsme se navzájem ujišťovali, že jestli nás tam nepustí, tak je to stejně hrozná snobárna, na kterou beztak nejsme vůbec zvědaví. Nakonec se naštěstí ukázalo, že naše obavy byly neopodstatněné. Jasně, primátor, hejtman a ostatní papaláši byli v oblecích, ale zbytek lidu měl na sobě dost různorodé šatstvo, mezi kterým rozhodně nechyběly rifle i kraťasy, takže jsme se rázem zařadili mezi tu "slušnější" část zúčastněných. No prostě bylo úplně jedno, co má kdo na sobě, uff. Zrovna nedávno jsme se totiž na tohle téma málem pohádali s kamarádem, který je ortodoxní zastánce společenského oblečení při mnoha příležitostech, mimojiné i na univerzitních zkouškách, protože to prý na akademickou půdu patří a měla by to být podmínka. Podle mně trochu pokrytecké, zvlášť v dnešní době, kdy většina zkoušek stejně probíhá písemnou formou v obřích skupinách. Abych se ale vrátila k akci... Celý tajuplně nasvícený hrad otevřený ku prolézání, mužíček si rval vlasy, že nechal doma foťák, příjemná živá hudba kolem (až na dva rádoby oldies diskotéťáky se synťákem, děs-běs), středně velký ohňostroj pekelně zblízka a příšerná spousta naprosto mňamózního jídla a pití, masíčka, salátky a hlavně teda slané i sladké "dvoj až trojhubky" všeho druhu a neuvěřitelných designů :-) Holt kdo umí... Škoda jen, že se zrovna jako naschvál dost ochladilo, takže žádná tropická noc, při které by člověk pařil až do rána :-( I tak jsme vydrželi do půlnoci, kdy už byl ale hrad téměř liduprázdný. Ideální relax před dovolenou ;-) Zítra frčíme, jupííí!
Výročí
14. květen 2008 | 21.50 | rubrika: city life
Včera jsme měli výročí svatby. Moc si teda na nějaký oslavy nepotrpíme a navíc jsme si nedomluvili žádný hlídání, takže jsme po uspání Lupity tradičně zasedli každej ke svýmu počítači a "slavili". Původně jsme mysleli, že vezmeme chůvičku a zkusíme na chvilku zajít do restaurace ob barák, aspoň bychom konečně vyzkoušeli, kam až sahá její signál. Jenže večerní lenost nakonec zvítězila. Zhruba kolem deváté zmizel mužíček v kuchyni a vrátil se s miskama plnýma jahod se šlehačkou! Mňam! Zhruba kolem desáté jsem zmizela v kuchyni já a vrátila jsem se se dvěma jahodovýma margaritama. Mňam! Pravda, trošku experiment, obvykle míváme normální, ale že byla ta speciální příležitost... Slušná oslavička! Pořádnej odvaz :-D
Náhradní cachtání
12. květen 2008 | 23.05 | rubrika: city life
Kvůli naší jarní lyžovačce jsme zameškaly jednu hodinu plavání, a tak jsme si ji dnes byly nahradit. Systém nám vyhodil možnost náhrady v jiném bazénu, než kam chodíme obvykle, a vzhledem k tomu, že se jednalo o relativně nedávno postavený bazén (zahájení provozu v roce 2005) kde jsem ještě nebyla, moc jsme neváhaly. Většina těch batolecích koupáníček se odehrává v relaxačních bazéncích sousedících s klasickými krytými plavečáky. Ani tady tomu nebylo jinak, ale přesto to bylo úplně jiný kafe. Je to tam totiž všechno úplně nový! Balada! Nádhera! Člověk nemá hned po příchodu pocit, že se tam musí něčím zákonitě nakazit. Tradičně míváme cachtáníčka v areálu našeho největšího městského bazénu, kde je krytá padesátka. Je fakt, že velikost je to úctyhodná, jenže bazén už má leccos za sebou, otevřen byl někdy začátkem 70. let, nějaké zásadnější rekonstrukce se asi jen tak nedočká :-( a tak je to tam prostě fuj. A když ještě v hromadné otevřené sprše vidíte ženskou, která si tam takovým tím pilníkem na nohy oškrabává starou kůži z pat, tak se vám fakt zvedá kufr. Škoda, že kousek od ní visí cedule s nápisem: "Zákaz holení a depilace". No jo, je fakt, že o broušení noh se tam nic nepíše. Někteří lidi jsou fakt magoři.
Jak říkám... velikost úctyhodná...
...už je to ale dost historický monument :-(
V náhradním vířivkovém teploučkém bazénku Lupiťajs vyfasovala nafukovací rukávky ve tvaru bonbónů Besipek a plavala ÚPLNĚ SAMA. To jsem valila voči. Maximální počet batolat na hodině je 6, takže naprostá pohoda, žádné nekonečné čekání na skluzavku. Akorát mi tam jaksi chyběly ty jedny ruce navíc, takže jsem nezvládla vytáhnout foťák a hezky to všechno zvěčnit. Tudíž jsem si na http://www.izolas.cz vypůjčila pár povedených foteček, vzhledem k tomu, že jen a jen chválím, tak to snad nebude až tak vadit ;-)
Krásně to vypadá už z venku...
... no a vevnitř to pak taky nemá chybu.
Tak takovouhle idylku s výhledem na město bych si nechala líbit!
Jedno foto jsme přece jen ukořistily. Lupita teď totiž miluje schodečky, rantlíčky a obrubničky všeho druhu, vydrží na ně a z nich hopat i několik minut v kuse :-)
Jak říkám... velikost úctyhodná...
...už je to ale dost historický monument :-(
V náhradním vířivkovém teploučkém bazénku Lupiťajs vyfasovala nafukovací rukávky ve tvaru bonbónů Besipek a plavala ÚPLNĚ SAMA. To jsem valila voči. Maximální počet batolat na hodině je 6, takže naprostá pohoda, žádné nekonečné čekání na skluzavku. Akorát mi tam jaksi chyběly ty jedny ruce navíc, takže jsem nezvládla vytáhnout foťák a hezky to všechno zvěčnit. Tudíž jsem si na http://www.izolas.cz vypůjčila pár povedených foteček, vzhledem k tomu, že jen a jen chválím, tak to snad nebude až tak vadit ;-)
Krásně to vypadá už z venku...
... no a vevnitř to pak taky nemá chybu.
Tak takovouhle idylku s výhledem na město bych si nechala líbit!
Jedno foto jsme přece jen ukořistily. Lupita teď totiž miluje schodečky, rantlíčky a obrubničky všeho druhu, vydrží na ně a z nich hopat i několik minut v kuse :-)