|
Jo, jo, "Dokonalá hračka" (http://sargo.pise.cz/50407-dokonala-hracka.html), to mě fakt pobavilo, hned jsem to musela nafotit. Nám totiž slouží jako takové luxusní sedátko :-)  Ale uznávám, že Lupita je na kreslení asi ještě malošek. U nás teď frčí přeskládávání všeho druhu - čehokoliv a kamkoliv. Dneska vede předělávání pastelek střídavě ze skleničky od oliv do taštičky z müsli ;-), hezky jednu po druhé. Z taštičky to pak musí mamka vytáhnout zpátky do sklinky a jedem znovu, jupí!     |
|
Kdyby k nám někdo nečekaně přišel na návštěvu, tak by si zákonitě musel myslet, že nás vykradli. Všechny šuplíky otevřený a vykramařený, nejrůznější věci válející se dohromady v kupkách na podlaze, no děs běs.  Nebyl to ale žádný bytař profík, nýbrž naše Lupita. Já vím, že je to prý nejoblíbenější činnost snad všech dětí kolem roku věku, ale občas mě z toho přepadá pocit totálního zoufalství a beznaděje. Naprosto nejhorší to je, když někam spěcháme. Já chystám věci a poletuju po bytě, Lupita mě v pohodě nechá, je moc hodňoučká, právě proto, že si v klidu a nerušeně kramaří :-) Než bych uklidila jednu místnost, tak má vykramařenou druhou. A protože spěcháme, neuklízím nic a vykramařený je všechno :-D A v takovým stavu opouštíme válečné pole. Jste na tom někdo podobně? Nemáte nějaký tip, co s tím? ;-) A nebo se prostě smířit s tím, že už budeme mít doma na věky čurbes? |
|
Tak se nám Lupita rozchodila. Doma už si to mašíruje naprosto neohroženě a suverénně, jen přes práh se občas ještě chytí futer, a protože se udělalo krásně, rozhodli jsme se ji vypustit do přírody :-) A navíc jsme chtěli okouknout koniklecovou rezervaci, kterou máme co by kamenem dohodil a přesto jsme tam ještě nebyli. Fakt super! Mají tam takovýhle krasavce...  A mají jich tam tóóólik...  ...a ještě víc. Lupita u nich nejdřív trochu odpoledně zameditovala...  ...a pak už se vrhla na průzkum konečně z normální člověčí perspektivy :-)  Jenže doma je to všechno hezky rovný, maximálně se člověk přerazí o nějakou tu vykramařenou hračku. Ale venku... tam je to samá terénní nerovnost :-D Budeme muset ještě hóóódně trénovat! |
|
Cestování MHD nemusím. Nelibovala jsem si v něm nikdy, ale od té doby, co zabírám místo ještě s kočárem, se mu snažím vyhýbat jak jen to jde. Naštěstí celkem ráda chodím po svých a naštěstí bydlím tak, že jsem za 20 minut pěšky v centru města. A vzhledem k tomu, že s kočárem většinou nikam zvlášť nespěchám... :-) Když ale někde potřebujeme být třeba poměrně brzo ráno, to jakože kolem deváté ;-), a není to zrovna za barákem, jsem nucena vyhledat spoj. Pokud jedu sama, tak zásadně vyhledávám nízkopodlažní linky, abych se nemusela nikoho doprošovat a čelit pohledům typu "že s tím děckem radši nezůstaneš doma". Ale i tak se stane, že zrovna nejsme na žádné z hypermoderních zastávek s vysokým obrubníkem a když k tomu ještě pan řidič zastaví metr a půl od chodníků, je mi většinou nízkopodlažní vymoženost na nic. Ovšem pozor, po nějaké době mám opět pozitivní zkušenost z MHD! Nejenže bus zastavil snad centimetr u chodníku a řidič "upustil duši" na jeho úroveň, ale ještě ke všemu pustil do éteru džingl "Uvolněte místo pro kočárek" - čímž mě teda totálně dostal. To jsem fakt ještě neslyšela. To bylo, panečku, nastupováníčko. Příště jedu zas :-D Takže díky moc, pane řidiči :-) (tipovala bych, že máte doma malý dítě a už jste s ním taky někdy cestoval hromadkou ;-) Lupitě nikdo uvolňovat místo pro kočárek nemusí, protlačí si ho v pohodě sama, kamkoliv   |
Copyright ©kaci, Práva vyhrazena.