Kaci | Lupitin svět

Řetězáček převzatý přes Hablinu od Cestovatelky. Věštění sice není můj "cup of tea", ale na líný sobotní večer ideální :-)

Včera jsem v prodejně s hračkama neodolala roztomilým gumičkám pro malé parádnice s dřevěnou rybičkou. Pobavilo mě, že si tam sponky a gumičky taky vybírala maminka s 5-měsíční téměř plešatou holčičkou, které už hned několik sponeček viselo na těch pár chloupečkách :-) Zase je ale fakt, že takový malý mimčo si nech dátV na hlavu cokoli a nijak výrazněji neprotestuje. Což se nedá říct o Lupitě :-( Gumičky by teď navíc v tom horku byly fajn, protože právě na hlavě a krku bývá zpocená nejvíc. Na hlavě vydržely ale tak maximálně 4 minuty a nepomohlo ani to, když jsem si culíky udělala i já a snažila se Lupitu přesvědčit, že je to děsně "cool". Tak snad časem.



Chvíli v nich ale dokonce vydržela se studijním materiálem :-)

Vzhledem k tomu, že v naší akci "rekonstrukce" už více jak dva měsíce nenastal žádný posun, vytočila jsem dnes číslo paní z odboru bydlení s dotazem na stav věci. PRÝ dolaďovali jakési právní věci, PRÝ už to bude příští týden všechno v pořádku a PRÝ se mi ozvou ohledně sepsání smlouvy o provedení práce. No to jsem teda zvědavá! PRÝ budeme mít jednou novou kuchyň!

Dostali jsme jakési VIP lístky na jakousi noční hradní slavnost prezentovanou jako hradní rautový hodokvas, babička nadšeně souhlasila s hlídáním Lupity, tak proč se nepovyrazit, že? Podčarová poznámka "lehký společenský oděv" nás, pravda, trochu vyděsila, protože jediné, co máme doma oba společenského, jsou naše svatební hábity. A v těch bychom tam byli dost za exoty. Mužíček si vzal teda ke svým manšestrovým kapsáčům aspoň takovou jakousi ležérní košili, já se hodila do černýho a celou cestu jsme se navzájem ujišťovali, že jestli nás tam nepustí, tak je to stejně hrozná snobárna, na kterou beztak nejsme vůbec zvědaví. Nakonec se naštěstí ukázalo, že naše obavy byly neopodstatněné. Jasně, primátor, hejtman a ostatní papaláši byli v oblecích, ale zbytek lidu měl na sobě dost různorodé šatstvo, mezi kterým rozhodně nechyběly rifle i kraťasy, takže jsme se rázem zařadili mezi tu "slušnější" část zúčastněných. No prostě bylo úplně jedno, co má kdo na sobě, uff. Zrovna nedávno jsme se totiž na tohle téma málem pohádali s kamarádem, který je ortodoxní zastánce společenského oblečení při mnoha příležitostech, mimojiné i na univerzitních zkouškách, protože to prý na akademickou půdu patří a měla by to být podmínka. Podle mně trochu pokrytecké, zvlášť v dnešní době, kdy většina zkoušek stejně probíhá písemnou formou v obřích skupinách. Abych se ale vrátila k akci... Celý tajuplně nasvícený hrad otevřený ku prolézání, mužíček si rval vlasy, že nechal doma foťák, příjemná živá hudba kolem (až na dva rádoby oldies diskotéťáky se synťákem, děs-běs), středně velký ohňostroj pekelně zblízka a příšerná spousta naprosto mňamózního jídla a pití, masíčka, salátky a hlavně teda slané i sladké "dvoj až trojhubky" všeho druhu a neuvěřitelných designů :-) Holt kdo umí... Škoda jen, že se zrovna jako naschvál dost ochladilo, takže žádná tropická noc, při které by člověk pařil až do rána :-( I tak jsme vydrželi do půlnoci, kdy už byl ale hrad téměř liduprázdný. Ideální relax před dovolenou ;-) Zítra frčíme, jupííí!

Parno města jsme aspoň na dva dny s Lupitou vyměnily za chládeček Drahanské vrchoviny a nechaly se plně obskakovat babičkou a dědou, kteří si tam tím pádem asi moc neodpočali ;-)