sargo: Cha chá Upřímnou soustrast, občas mě z toho chytalo opravdu zoufalství, jak nedělám nic jiného, než jako popelka přebírám hromady věcí... a to jsme ještě neměli to štěstí, že by mě dítko v pohodě nechalo se kupříkladu chystat na cestu
Nakonec jsem usoudila, že tři minuty šťastného dítěte nestojí za půl hodiny práce, na část skříněk jsme dali zábrany (ty z Ikey - osvědčily se), do zbytku, aby si přeci jenom pišišvor užil, byly dané takové věci, kde to krámování tolik nevadí a bylo o trochu lépe. Brzy začal jevit snahu to tam zase vracet, což jsme samozřejmě hojně podporovali
Držím palce. Nevím, jestli je to pravidlem, ale to období kolem jednoho roku bylo fakt děsné, asi nejhorší. Teď už (za měsíc dva) je to hrozná pohoda (s mnoha výhradami )