Pozor! Pro samé vyklízení a twittrování ;-) jsem úplně zapomněla na včerejší drobné výročí. A to už celý rok na pise.cz.

Včera jsme po dlouhé době zavítali na návštěvu ke švagrové - jednak opožděně zapít (čajem) její a Lupitiny narozky a pak taky obhlídnout novýho kocourka, co si pořídila.

Po nějaké době knížka, která teda rozhodně stála za to. Zase jedna z těch, co už jsem měla delší dobu na seznamu. Když jsem viděla, jak je hrozně hustě psaná a kolik má stran, tak jsem byla trochu skeptická, jestli mám vůbec šanci ji dočíst, ale jakmile jsem se začetla, už ji nešlo odložit ani v ní nic přeskočit.

Hurá, konečně zase můžeme ven. Sice ještě obě kašleme, ale momentálně je to počasí takový poměrně přívětivý, žádný velký mrazy, takže jsme v klidu.

Nemůžu spát. Já, která jsem vždycky vytuhla skoro ještě dřív, než jsem položila hlavu na polštář a celou noc jsem o sobě vůbec nevěděla.

No nééé, zas tak příšerný to teda nebylo, ale "nebyla to až taková sranda", jak teď s oblibou pronáší Lupita, pokud se zatvářím jakože přísně.

Dnes myslím není třeba komentáře. Snad jen, že si Lupita před spaním opravdu pravidelně čítává. Jak je vidět, někdy ji to dost zmůže :-D

Ani už nevím, kde jsem přišla k tipu na tuhle knížku, každopádně jsem za něj ráda. A můžu doporučit, i když asi nejde o nic převratného.

Pokud někdo neví, co to takový "dupík" je, tak vězte, že jde o Lupitino označení pro ježka.

Za to, že máme občas ráno na stole nějakou tu vlastnoručně vyrobenou sladkost, vděčí moje rodina vám, milé dámy, které zde neúnavně publikujete výsledky svého snažení :-)

Ano, tím jich opravdu myslím několik :-) Žádný zastaralosti. Spací oblečky mě teď zkrátka pronásledují.

Tak tohle je ona! Kniha, která mě přinutila obnovit si členství v knihovně.