Lupitku si dneska babička s dědou odvezli na dva dny k sobě.

Včera večer jsem aktivně vytáhla pytle ze všech tří našich přetékajících košů, plné smradlavých plínek, obalů od masa a ryb... no opravdu "vůnička"... s tím, že to ráno mužíček vezme do popelnice cestou do práce. Jenže ten jel výjimečně na služebku,

Zahradní oslavy - to my rádi. Možná i proto, že sami žádnou zahradu nemáme a tak si přítomnost na nich řádně užíváme.

...pro kluky a děvčátka. Jeden z vánočních dárků, který už ale Lupita pod stromečkem nenašla, protože jsme naznali, že je tam balíčků víc než dost a stačí to. Tak jsme jich pár zase schovali "na horší časy". A udělali jsme dobře, horší časy právě nastaly ;-)

Jo-jo, už je to tady zase. V porodnici jsme sice zajásali, že se nám konečně narodilo to hodňoučké miminečko, jak to známe od ostatních (všech!!!), vydrželo mu to dokonce i půlku prvního týdne doma a pak to přišlo.

Připouštím, že moje současné zápisky jsou víc než nudně monotematické.

Lupita je opravdu velkej koumes. A zvědavá je jako vopica. Chrlí ze sebe desítky otázek, jen na tu  "proč" zatím ještě nedošlo.

Konečně ji máme! A to díky Frídovi.

Jak už jsem zmiňovala, mužíček jednoho krásného dne naznal, že bude fotit Frídu.

Tak mi občas přijde, že se Lupitě narodilo dvojče.

Lupita zas byla dneska pěkně v ráži.

Mimánkovský fotky jsou všechny víceméně stejný. Mimčo spí, jednou má ruce nahoře, jednou dole, jednou má bílý bodyno, jednou modrý, pořád dokola :-)

Tentokrát ještě pár obrázků z doby předporodní a pak mezičasové, kdy se Lupita zdržovala týden u babiček.

Narozdíl od prvního dítěte jsem se tentokrát vrátila z porodnice plná energie (fakt) a v pohodě. Mužíček si vzal na celý tento týden dovolenou, takže je s náma doma a je to naprosto úžasný.